SRPŠ
Akce Lom Bořená
Hora, přehrada Orlík.
V sobotu 22.6. 2002 jsme se
Seržantem vyrazili za krásného počasí ukojit “absťák”
po světě ticha pod hladinou a hlavně vypadnout z žhnoucí
Prahy. Bezpečák Marek a Kališnikov to vzali do Tunisu, ale my
vyrazili méně na jih a sice na lokalitu Bořená hora.
Seržant totiž říkal, že to do Tunisu nemá cenu, protože
tam mají jen jednu lokalitu!!!!
Bořená hora
je známý lom mezi Sedlčany a Voticemi. Vždy jsme tu byli na podzim a
nepotkali ni živáčka, takže nás malinko překvapila záplava
aut a množství lidí na lomu. Byl doslova obležen. Potápěči
byli také přítomni a naštěstí zabrali ten nejlepší flek u
lomu. Vetřeli jsme se mezi ně a hned to zapíchli pod hladinu
“SRPŠ skokem do neznámé vody”
“SRPŠ skokem do neznámé vody” (tedy saltem vpřed - pro nečleny
Svazu rizikových potápěčů).
Voda u hladiny byla pro naše
neoprény doslova vařící (seržant šel na to v sucháči!!!)
a tak jsme mazali dolů alespoň do 12 metrů, kde bylo přijatelných
10-12 stupňů a hlavně viditelnost okolo 6m. Kochali jsme se
skalními stěnami, obrovskými balvany, zkoumali každou díru,
pošťuchovali okouny, přiložili dáreček pod ustrojený vánoční
stromeček ještě ze zimy, prohlíželi harampádí a prostě se
bavili. Počíhal jsem si na opozdivšího seržika a přichystal
na něj “Lochneskou potvoru” a seržant ihned dostal záchvat
smíchu, který byl tak nakažlivý, že jsme se chvíli pod
vodou chechtali jak pitomci. Vynořili jsme se mezi davem koupajících,
přičemž se jeden chlápek podivil, jak můžeme mít rukavice
v takovém horku? Vyzvali jsme ho ať se jde podívat s námi
dolů, ale nechtěl…
Navečer jsme odrazili od lomu
směrem na přehradu
Orlík
do kempu Popelíky a přilehlou
skalní stěnu “až na dno” někde v 70m. Cesta proběhla
celkem bez problémů, když pominu to, že Seržantovi chcípnul
motor jeho Favoritu přímo na železničním přejezdu a nešel
nastartovat. Seržant je holt bavič.
Na Popelíkách jsme dali nějaké
to desaturační pivo u stánku a při setmění šli na nočák
podél skalní stěny. Do čtyř metrů bylo horko a navíc slabá
viditelnost. Pod 4m hloubky se zlepšila viditelnost na dobrých
6m a byla to zábava. Narazili jsme na nějaké okouny, bělice a
potkali krásnou metrovou štiku. Podařilo se mi objevit přítulného
sumečka, který se nechal obezřetně hladit (když jsem svítil
do očí aby nic neviděl J ).
Hodnotili jsme to jako velmi úspěšný nočák. Bude rád i
kolega z práce – rybář Jirka – kterému jsem nasbíral pár
utrhlých návnad na ryby – všechno hold dneska něco stojí.
V neděli Seržant posnídal
pivo a párek, načež jsme vyrazili opět k vodě dodýchat “flašky”.
Při strojení a odstrojování nám asistovali dvě milé slečny
z Příbrami, radost pohledět. Nutno podotknout, že naše
odstrojování jim šlo podstatně rychleji a zamrzelo, že jsme
se museli odpoledne rozloučit. Takže tímto milé slečny se
seržikem zdravíme a třeba někdy příště….
Váš dopisovatel Luke.
