SRPŠ

Lom Bořená Hora, aneb samá "krizovka".

V neděli 9.září 2001 jsme se vydali s Jardou "Hujerem" na lom Bořená Hora poblíže obcí Štětkovice a Bořená Hora. Oba dva totální absťák protože jsme se už tři týdny nepotápěli, takže jsme se moc těšili. Najít lom je celkem problémek i s plánkem, ale zadařilo se.

Kde lom najdete: Na hlavní silnici mezi Benešovem a Táborem je nad Voticemi odbočka směrem na Sedlčany. Pak jedete opět po hlavní, až narazíte na odbočku k obci Sedlečko a Štětkovice. Projedete-li na konec Štětkovic, narazíte na ceduli Lom Bořená Hora - Kavex se směrovkou. Dejte se tím směrem a následně doleva první úzkou silničkou (my jí samozřejmě přejeli). Pak jeďte stále po ní okolo velkého rybníku, který máte po své levé ruce. Po asi 250m podjíždíte el. dráty a narazíte na pravé straně na vjezd k lomu. Je tam závora, ale dostatek místa na parkování. Pak už je to jen na vás.

Téměř současně s námi přijíždí i dva jiní kluci s "potápěčským vercajkem" odněkud z Tábora a taktéž obhlíží lokalitu. Jarda říká, že zde pamatuje více vody a zaznamenává pokusy o těžbu na levé straně lomu. Žádný výběrčí se odnikud nevynořuje a tak ihned jdeme "do gumy". Výběrčí jinak požaduje 50,-Kč za auto, nebo hrozí policií. Jinak je prý možno se domluvit s panem Jarošem, což je správce lomu na tel. 0304/876 118, nebo 0304/876 209. Lom je soukromý.

Náhle se vedle u kluků potápěčů vedle ozve klení, když jeden z nich zjistí, že má INT vetil na automatice a DIN ventil na lahvi. Hledání je marné a první krizová situace přichází na souši. A tak mu nezbývá nic jiného, než přijít k nám prosbou jestli nemáme "takový to kulatý dovnitř lahve"!!! Chechtáme se, protože takovéto žertíky se stávají obvykle nám ze SRPŠ a Jarda se ho ptá zdali tím kulatým myslí "oříšek"? Kluk chvilku podezíravě na Jardu kouká a zkoumá, jestli si z něj náhodou nestřílí. Již nesměle a tiše se zoufalstvím opakuje "to kulaté". Když mu Jarda ukáže "oříšek", zajásá - to je ono. Jak by nejásal, vždyť dnes by mohl potápění rovnou zabalit.

Přístup k vodě je možný po strmých schůdkách vpravo, nebo skokem ze žulového stupně na levé straně lomu. Schůdky - to je zbabělé, říkám Jardovi a vrháme se do vody skokem ze skály. Voda měla ještě nějakých 16 stupňů u hladiny a bylo to "kafčo". Viditelnost slabé dva metry byla horší a tak nám trvalo přesně sedm minut, než jsme se s Jardou navzájem ztratili. Samozřejmě, že jsme se kochali každý něčím jiným a nesledovali na okamžik jeden druhého. No problem. Na hladině jsme se opět našli a konstatovali podle bublin, že i druhá dvojice je v akci. Jarda navrhnul vynechat část lomu pod schůdky, ale právě tam se vyskytují v hloubce 12m dva potopené vojenské pontony. Dohodli jsme kurz a opět se zanořili. Já jel na dno v 15.6m a Jarda poslušně za mnou. Nafukuji opatrně žaket, nic - žádný vztlak, opět přifouknu - nic, ještě několikrát si lehce fouknu a nic. Sakra co je, říkám si, kde je ten povznášející pocit? Fouknu lehce ještě jednou a najednou letím vzhůru a přitom upouším jak zběsilý. Co jé, sakra? Plynule vyfukuji vzduch z plic a snažím se zastavit ten výtah. Tak to se mi ještě nestalo. Jak naprostý začátečník. Zastavuji se až těsně pod hladinou a koukám pod sebe na Jardu jak stoupá pomalu za mnou. Říká, "Co je vole?" Nemám odpověď a tak dokončujeme původní plán ponoru. Po 40-ti minutách máme kolečko za sebou.

Stěny jsou v lomu členité, velké balvany, spousta děr k prozkoumání, na dně vrstva sedimentu, ale nijak zvášť hluboká, občas nějaký ten kovový šrot a dosti malých okounů. Viditelnost 9.září 2001 dva metry, v červnu 2002 6m, teplota vody 16 stupňů nahoře a dole "standartně", dle neoprénu a ročního období.

Balíme věci když přichází osamoceně první z té druhé dvojice potápěčů. Ptáme se, jestli ještě někdy přijde ten druhý? Nebo se máme zase obléknout? Říká, že je vše OK, že ten druhý si jen zkouší práci s bójkou. Trochu je nám divné, že to nezkouší společně, ale to je jejich věc. Taky říká, že měli "KRIZOVKU"!!! Jo,? Fakt? To nás zajímá. Když se, ale dozvídáme, že se jen a pouze, pod vodou ztratili, tak nad tím mávneme rukou. To samozřejmě (a u SRPŠ speciálně) není žádná krizovka, ale běžný provoz, říkáme mu tu novinku. Druhý potápěč se naštěstí vrátil též, Jarda dostal zpět svůj "oříšek", se smíchem jsme se rozloučili a mazali do hospody. Tam říkám našemu bezpečnostnímu technikovi Markovi, že jsem měl výstup rychlostí 16m/min. Marek nejdříve sice nadšeně povytáhnul obočí, ale pak znuděně mávnul rukou, "To je, ale naprosto normální, víš? Jsem na chvilku zapoměl, že jsi se potápěl s "Hujerem". Ty nevíš, že "Hujer", co ponor, to krizovka? Buď von, nebo někdo jinej, ale vždycky krizovka!!! To je normální."

Luke