SRPŠ

Orlík - Zvíkov, Popelíky

align="justify"Po týdenním domlouvání kam vyrazit, rozhoduje seržant, že se pojede pro změnu na Orlík. Luke navrhuje vlastní odvoz, ale seržant se nenechá ukecat a říká, že se pojede obytnou Avii zvanou Julinka. Luke pochybuje o jejím technickém stavu, ale neoblomnost sežanta je tak obdivuhodná, že Luke podléhá a souhlasí s Julinkou. První oprava se koná již za Příbramí. Julinka odmítá startovat a nechá si říct, až když je Luke patřičně umazán od oleje a sám důkladně vytočen. Pak navrhuje aby se jelo na Zvíkov a seržant kupodivu souhlasí.

Ponor dávají Seržant s Lukem poblíže Zvíkova pod mostem přes Vltavu kam vede na levém břehu cestička až k vodě. Voda má krásných 13oC a oba do ní nadšeně skočí. Cestou dolů se totiž dostatečně v neoprenech zpotili a voda je záchrana. Luke navrhuje ponor do dvaceti metrů s tím , že se pak uvidí a seržant trošku neochotně souhlasí. Pod hladinou v nějakých deseti metrech naráží dvojice na menšího sumečka schovaného nezi starými kořeny a chvilku si s ním hraje než se sumec raději odporoučí. Dolů. Pár okounů a tma. Viditelnost nějakých 5m. Ve dvaceti metrech Luke zastavuje a ohlíží se po seržantovi, protože nevidí světlo jeho baterky. Seržant si však Lukeho už chytil a naznačuje mu, že jeho svítilna má problém. Pak s ní mlátí tak dlouho o stěnu až se skutečně rozsvítí. No, fajn. Dolů, už seržant nadále odmítá. Oba tedy stoupají do desíti metrů a pomalu prohledávají skalní stěnu. Najednou se seržant Lukemu ztratí a tento vyjeveně kouká přičemž se snaží odhadnou jestli je seržant nad ním nebo už na dně. Světlo seržovi baterky není vidět a Lukemu pomalu tuhne úsměv na rtu. Pod sebou vidí zvířené bahno a žádné bubliny. Tak kam? Nahoru podle předpisů, nebo dolů dle intuice? Najednou se seržant objeví nahoře za Lukym a ani si nevšimnul, jak si tento oddychnul. Občas je vidět okoun, nebo rak. Luke za sebou jako obvykle táhne vlasce, které se na něm pokaždé zachytí, ale tentokrát nepůsobí potíže. Odpadků je pod mostem přiměřeně a jedinou trofej hodnou sběru nachází Luke. Je jí malá olověná postavička rytíře, kterou nejaké děcko upustilo nahoře z mostu. Z vody oba vylézají po 35-ti minutách. Nahoru do kopce je to dřina a oba toho mají na chvilku dost. Přeci jen ten potápěčský vercajk něco váží. Nahoře oba pak kecají s klukama co obsluhují bunjee jumping uprostřed mostu a sdělují si navzájem své zkušenosti. Dohadují se neúspěšně, kdo je větší blázen - jestli ten co skáče z mostu, nebo ten co leze do té vody pod ním?

Po krátké návštěvě hradu Zvíkova se jede konečně na Popelíky u přehrady Orlík. Cestou se ozývá Radim, ale než stačí dorazit, už jsou Luke i seržant "opět v gumě" a chystají se na noční ponor, protože se již notně setmělo. Sotva vleze seržant do vody, začíná nadávat a chce svou baterku zahodit. Nesvítí a přes tvrdé domluvy odmítá pracovat. Luke to odmítá jako banální závadu a říká, ať se ho sežant drží, že to zvládnou na tu jeho baterku. V tu chvíli seržant odněkud vytáhne záložní baterku - malou bludičku a Luke je rád, že alespoň trochu na seržu uvidí. Ponor je to jinak skvělý. Max hloubka ponoru je 8m, viditelnost 6m a téměř na každém metru naráží oba na raky, okouny, cejny, či jiné ryby. Nejlepší setkání je pak s úhořem délky 70cm, který se chová naprosto společensky a mizí až když je Luke opravdu dotěrný. Cesta ponoru vede podél stěny poloostrova vpravo a pak doprava zátokou k pláži. V zátoce je viditelnost 3m, ryb méně a dno nezajímavé.Ponor trvá 50min a ve flaškách zbývá okolo 30Barů. Oběma se však dnešní ponory opravdu líbily.

Večer následuje návštěva restaurace v hotelu na druhé straně přehradní hráze, jakožto jediného fungujícího zařízení. Radim již dorazil a jde se občerstvit také. Pes Carlos nesmí chybět. Trojice je vykázána až v jedenáct večer a dvanáctka Krušovice dává zabrat. Radim už si není tak jist, že půjde na ponor za úsvitu. A taky, že ne. Opět nezklamal - za celý víkend do vody nevlezl. Ráno je opět Lukeho. Ten otáčí oči v sloup, když Julinka opět nechce startovat a všechny pokusy o nápravu jsou marné. Seržant se mu raději klidí z očí a Radim se posmívá, že to musí brát sportovně, že s tím musel přeci počítat a tak... Luke to sportovně bere, ale štve ho, že závadu nelze opravit. Situaci zachraňuje jako obvykle bezpečák Marek, který si to přisviští až z Prahy svým obrovským džípem a sedmitunovou Julinku naštěstí na druhý pokus roztáhne. Mezitím však oběma "inteligentům", jak je nazve, vynadá, že mu teda mohli aspoň říct, že je přehrada uzavřená a on by pak nemusel absolvovat 70-ti kilometrovou objížďku!!!

Seržantova slova v Praze, když Lukemu mává na rozloučenou, "To víš, starý brachu, já vím že jsi mě s Jůlinkou na tuhle akci věřil, ale to víš, věřit někdy nestačí!!!"