SRPŠ
"Lom" Vyhnánov - Dvůr Králové nad Labem
To jsem se zase nechal ukecat! Jeden den se ke mě přitočil kámoš (zaměstnanec kamenolomu) a říká, “Hele, když seš ten potápěč, tak bych měl pro tebe práci. V jednom našem bývalém lomu na kámen který naše firma vlastní, jsme utopili píšťalu na zjišťování podzemní vody. Vod tý doby se tam nikdo neodvážil, takže tam určitě bude, stejně jako flaška pro tebe, když jí vytáhneš. Je možný, že tam bude ještě nějaká munice po Němcích z války, ale to by ti nemělo vadit, né? Je to tam maximálně 17m hluboký a možná by to chtělo ten neoprén, máš nějakej, že jo?”
“To víš, že mám vole, a ty pěkně kecáš, protože u Dvora Králové se žádný zatopený lom nevyskytuje.” mávnul jsem nad tím rukou.
“Ale vyskytuje a já ti popíšu cestu.” nenechal se odbýt, “Ale musíš mě tam vzít s sebou, až do toho půjdeš.” podmiňoval kamarád popis lokality a pak mi dopodrobna popsal cestu.
Samo sebou, že jsem nevěřil,
ale nedalo mi to a tak jsem jeden krásný den nasedl na “horáka”
a jal se hledat lokalitu utopenou v lesích pár kilometrů od
Choustníkova Hradiště na královedvorsku.
Nakonec jsem to místo skutečně našel, a hned jsem se musel začít
smát. Ten parchant! To nebyl, žádný lom, jen zkušební těžební
sonda o velikosti cca 15x35m zaplněná vodou. Své pochyby jsem
měl i k hloubce kterou kámoš udával, ale čertík v mé hlavě
už hlodal. Já mu tu blbou mosaznou trubici donesu, ale on u
toho za trest nebude, tak.
Za pár dní jsem byl u “lomu” opět a tentokrát s plnou výbavou. Jištění mi dával jiný kamarád pomocí jistícího lana a já se zanořil pod hladinu. Ihned mě překvapila viditelnost dobrých 6-7m, což jsem vážně nečekal a začínal jsem se dobře bavit. Hloubka zde činí průměrně čtyři metry a v nejhlubším místě pak šest metrů (ale to už jsem měl počítač vražený v sedimentu na dně, který zde tvoří spadané listí a jehličí). Ihned jsem věděl, že budu muset kámoše trošku nakopat do zadku (prý 17m, ha,ha). Jinak to, ale nebylo tak špatné. Stěny jsou, jak jinak tvořeny místním tvrdým pískovcem, dno je lehce členité s mohutnou houpající se vrstvou sedimentu. V jednou místě z něj vystupuje uměle vytvořená stěna z kvádrů, svědek toho že tato díra nebyla vždy pod vodou. Ryby bohužel žádné, jen spousta prohánějících se larev potápníků mi dělala společnost. Vlevo je pár spadaných stromů s nánosem do kterých se mi zamotalo jistící lano, takže jsem ho raději odhodil a signalizoval toto na břeh. Kéž by to tu tenkrát vyhloubili více a do šířky. Za dvacet minut jsem měl za sebou druhé kolečko a protože na hledání ztracené sondy bych potřeboval minohledačku, šel jsem nahoru. Kámošovi jsem za odměnu donesl starou pivní láhev, kterou jsem na dně našel. Moc jsem ho tím nepotěšil, ale to mě vůbec nevadilo.
Závěr. Tuto lokalitu nikomu nedoporučuji!!! Přístupová cesta sjízdná pouze za sucha, nebo pro terénní vozy. Místní obyvatelé se buď mračí, nebo si ťukají na hlavu, když vás vidí. A mají pravdu. Neuděláte zde žádný hloubkový rekord a uvidíte zde méně než kdekoliv jinde. To jen jestli máte totální , ale fakt totální “absťák”, vracíte se z Krkonoš a v lahvi máte pár barů navíc, tak do toho jděte. Jo a ještě něco – dva se tam skoro nevejdete. S tou municí z války to může být taky všelijaké.... Nalákal jsem vás? Jestli ano, tak mě pak nemlaťte, protože je to tu fakt úlet.
Luke