SRPŠ

Venezuela - ostrov Margarita 2. část

Když se výprava pomalu překulila do druhé poloviny, měli jsme sice

ostrov Margarita jakž takž zmapovaný, ale za sebou pouze dva ponory, takže

bylo načase začít se konečně potápět. Tudíž jsme v úterý vyrazili s

potápěčskou základnou Margarita Divers na soustroví Los Frailes vzdálené

několik mil severně od ostrova. Z jedné strany je Los Frailes omýváno

...ostrov Margarita...

Karibikem a z druhé Atlantikem, což jsme v určitých místech pocítili i

hluboko pod hladinou a to tak, že jsme museli plaváním, ručkováním po laně

a někdy i pískáním bojovat s proudem. Ten den jsme se zanořili na straně

Karibské. Dopolední ponor se vydařil. Po chvíli jsme se totiž se Seržantem

odpoutali od ostatních a vydali vstříc za dobrodružstvím. Vyplatilo se to.

Spatříli jsme langusty schovávající se v malých mezerách mezi skalami,

černobílé ježky, zajímavě vypadající velké ?stonožky?, zbytky vraku a

parádní korálovou zahradu. Seržantovi se ponor tak zamlouval, že mu došel

vzduch a tak jsme si procvičili dýchání z jedné automatiky pomocí oktopusu.

Vše tedy probíhalo hladce a bezpečně. Po obědě a krátkém odpočinku jsme

vyrazili na odpolední ponor. Ten již nebyl tolik exkluzivní, jelikož na

tomto místě byla zhoršená viditelnost a silnější proud. Navíc Seržant

vyfasoval od Marka kameru s nefungujícím osvětlením, které jsme se snažili

zprovoznit a tudíž jsme se opět asi po jedné minutě oddělili od skupiny.

Nijak nám to ale nevadilo. Seržant natáčel jako divý a tak nám to vesele

uběhlo. Tentokrát jsme spatříli obrovskou ?krabicovou? rybu a opět

langustu. Boj s proudem byl marný a tak jsme se nechali unášet. Na poprvé

se nám výběžek jednoho z ostrůvků překonat nepodařilo. Celý den bylo jasno,

teplota vzduchu kolem 28 st., teplota vody mezi 22-24 st. Max. hloubka

dosahovala 24 m a doba ponoru se pohybovala kolem 1 hod. K dispozici jsme

měli 12-ti litrové hliníkové lahve, jako ostatně po celou dobu pobytu.

...občas se chodilo i za kulturou (když nás vyhodili z baru)...

Na večer byla domluvena schůzka s ?piráty?, španělsky bandidos, o

možném vrakovém potápění. Ta nakonec vyústila v první a naštěstí i poslední

větší konflikt ve skupině. Richard, místní chlapec, který vše organizoval,

totiž při předchozí domluvě požadoval 25-ti procentní zálohu, kterou na

místě změnil na 100 procentní. Já jsem ho chápal, ale ostatní ne, dodnes

nevím proč! Možná proto, že celková suma na osobu činila 70 USD. Nakonec

jsme se tedy dohodli na 50-ti procentní záloze, ale ani s tímto ostatní

nesouhlasili. Jelikož se mi nechtělo druhý den jen tak proflákat, zaplatil

jsem zálohu za ostatní, tedy kromě Marka a Seržanta, kteří jaksi sdíleli

mou důvěru a peníze Richardovi také svěřili. Poté, co se situace uklidnila,

vyrazili jsme si jako ostatně každý večer užívat výhod All inclusive,

abychom po desáté hodině, kdy nám tento výdobytek končil, mohli pokračovat

v některém z barů na nedaleké pláži, kde se vyskytovalo spoustu nádherných

..."Kališnikov" se jal tančit s místní krasavicí...

Venezuelanek a jiných krásných bytostí odlišné národnosti se kterými bylo

možno třeba tancovat za zvuku karibských rytmů.

Jako každé ráno, tak i ve středu, bylo všem díky čerstvému mořskému

vzduchu výborně. Asi deset minut po dohodnutém času odjezdu jsem začal

vyhlížet slibovaný klimatizovaný mikrobus o něco intenzivněji, což zřejmě

pomohlo. Přijel a sním i Richard, a tak jsme přejeli napříč téměř celý

ostrov, nalodili se na skrovnou loďku s dvěma silnými motory a vyrazili k

jižně položenému ostrovu Cubaqa. Zde jsme provedli první ponor u dvou

vraků, z nichž jeden se jmenoval Maria Kebara. Oba částečně vyčnívaly nad

hladinu a byly téměř u sebe. Druhý konec delšího vraku končil někde v

hloubce 14 metrů. Voda byla sice chladnější, asi 21 st., ale ponor to byl

vyjímečný už jen tím, že jsme proplouvali mezi dvěma vraky vzdálenými od

sebe asi 2-3 metry. V menší lodi jsme se dokonce jeden po druhém

porozhlédli ve strojovně, kde byl k vidění celkem zachovalý motor. Marek

při tomto ponoru dosti vířil vodu a sváděl to na kameru! Jirka se zase

motal pod masku. Radim se Simonou určitě také něco vyváděli a o Zdeňkovi

ani nemluvím. Jediný Seržant byl vzorný. Po lehkém obědě, kdy se Simona

snažila uložit na naši lodičku neuvěřitelný počet páchnoucích schránek

hvězdic, jsme přejeli asi o 500 metrů dál a začali hledat korálovou

zahradu. Tu jsme ovšem ani s průvodcem nenašli a tak jsme alespoň zbavili

...pusť někam Čecha a už má v ruce pivo...

Seržanta téměř veškeré výstroje, automatiku si ovšem vzít nenechal, vše se

totiž odehrávalo v neuvěřitelné hloubce 3.5 metrů, někteří si dokonce

odmítali zapsat ponor do deníčků. Pravda je, že jsme byli upozorněni na to,

že kromě vraků není v dané lokalitě mnoho k vidění.

Ve čtvrtek jsme vyrazili ve čtyřech na celodenní letecký výlet do

vnitrozemí. Byl to vskutku nepopsatelný zážitek. Možná, že to byl ráj.

Viděli jsme džungli všude kolem, klikatící se řeky ze vzduchu, stolové hory

v celé své majestátnosti a okázalosti, nejvyšší vodopád světa, sladkovodní

lagunu, zářivý písek vydávající prazvláštní zvuky, černou vodu s

nenapodobitelnou příchutí, mohutný vodopád se spoustou vody, vodopád bez

vody, palmy a to všechno v různých kombinacích a obměnách. Celé se to

jmenovalo Canaima. Při zpátečním letu jsme viděli hořící džungli a placaté

mraky. Abych nezapomněl na ostatní, tak jedni si pronajali jeep a cestovali

po ostrově a ten zbytek vyrazil za potápěním, které se údajně velmi

vydařilo.

...recepční a pouze recepční, jestli vás napadá něco jiného...

V pátek jsme razili opět k souostroví Los Frailes, tentokrát jsme se

ovšem potápěli na místech blíže k Pacifiku. Spatřili jsme různobarevné

korály roztodivných tvarů a také obrovské barakudy. Při druhém a posledním

ponoru jsme se se Seržantem plně nesoustředili při briefingu a měli jsme za

to, že je z nějakého důvodu potřeba obeplavat mys ostrova, kde se zřejmě

střetávaly různé proudy. Jako jediní jsme to nakonec také dokázali a

odměnou nám bylo spatření speciální rybářské nebo pytlácké klece na murény

nebo na ryby plné murén a ryb. Když jsme zjistili, že se zpátky již vrátit

nedokážeme ani pomocí ručkování po laně kterým byla uvázána klec, vzdálili

jsme se do relativně bezpečné vzdálenosti od skal, kde řádil příboj a

plovali vyčerpaní na hladině udržujíc bezpečnou vzdálenost od břehu.

Naštěstí se po několika minutách objevila zbloudilá loď a přeživší nás

odvezla do bezpečí k ostatním. Plánovaný závěrečný noční ponor se bohužel

neuskutečnil. Dodnes nikdo z nás neví proč. Snad tomu tak mělo skutečně

být.

V sobotu se již jen nakupovalo, procházelo, koupalo, válelo a

chlastalo zadarmo. Přinesl se také kokosový ořech z pláže a z něho se pak

podával rum a nebylo ho málo. Čekalo se totiž na autobus na letiště. Pak mi

Radim zachránil foťák a za odměnu dofotil film. Taky jsme se navzájem

naházeli do bazénu a někoho dokonce úplně se vším včetně pasu, tak jsme na

pasové kontrole museli zdůvodňovat vlhkost pasu, ale jelikož jsme potápěči,

lehce jsme to vysvětlili.

...hliníkové lahve a pár českých potapěčů...

Járin