SRPŠ

Venezuela – ostrov Margarita 1.díl

Tato expedice se uskutečnila ve dnech 12.2 až 25.2 2001.

Sraz v Rudné u benzínky - klasika = “Pukinka” jako vždy dokázal svými neřešitelnými pracovními problémy (věděl o čase odjezdu necelý měsíc dopředu) zdržet osádku celého auta o 20 minut a to jedeme až do Amsterdamu. Jenže ho známe a proto máme časovou reservu 18 hodin, kterou se mu nepodařilo vyčerpat.

Amsterdam - večer a v noci poměrně odporné město, celé rozkopané a rozestavěné, jenom holky na DAMu jsou tam pěkné.

Strašně dlouhé čekání na letišti, strašně dlouhá cesta letadlem, ale po 12 hodinách letu jsme se dostali do kýženého tepla. Na ostrov ISLA MARGARITU, spadající pod Venezuelu.

Na letišti jsme potkali skupinu jinak mluvících turistů, kteří byli úplně bílí běloši, což nás lehce znervóznilo. Zjistili jsme, že akorát končí období dešťů a větrů (“Pantoflíčkovi” po dávkách Megamasu probíhalo po celou dobu zájezdu) což nás oboje potěšilo.

Po ubytování v bungalovech,které proběhlo nervózně (ani “Seržant” nedokázal propojit televizi s kamerou tak, aby pracovala) jsme zahájili dvanáctidenní akci all inclusive, což mírně vyděsilo barmanku, která za hodinu a půl doručila k našemu stolu 110 lahvových piv z počátku tanečním krokem v rytmu hudby, později s viditelnou nechutí. Třetí den zavedli točené sudové pivo a pátý den nám doporučili ať si pivo točíme za barem sami.

Po strašlivém třídenním maratónu za sháněním nějaké levné potápěčské báze jsme si konečně zajistili na další den ponor - samozřejmě u té první co nám tyto služby nabízela hned po příjezdu.

Fauna a flora fantastická (alespoň pro mě), Kamil zvaný “Koště” byl z prvního pokusu o zanoření vyděšený a náš profesionální šnorchlař kompletně spálené ruce a nohy, neboť absolvoval pouze bleskové discovery v bazénu Na zeleném pruhu, kde každé úterý a čtvrtek od 19 hodin plaval dvě hodiny na hladině s rukama za zády - zbytek pobytu chodil v podkolenkách a s podivně vytočenými pažemi.

Všichni ostatní certifikovaní potápěči (i ti jednohvězdoví) se při prvním seznamovacím ponoru rozhodli ignorovat průvodce, který nás nutil se vyvažovat, vylévat masku a plavat kolem něj a po dvou minutách čekání co bude se po ukázkových dvojicích rozutekli na čtyři světové strany. Asi po hodině jsme se ukázněně vynořovali už v jiných dvojicích ale asi v kilometrových rozestupech od lodě, která nás radostně sbírala. Při dalších ponorech jsme si pak již téměř drželi formaci, takže jsme dělali místnímu davemastrovi radost.

Simonka vyzkoušela při samostatném vynoření přilákat pozornost nějakého člunu ploutví nad hlavou,čímž přilákala racky a pelikány slétající se nad budoucí mršinou. Touto indikací nakonec přilákala i pozornost našeho kapitána, který jí se smíchem vyčerpanou naložil.

Její buddy “Pantoflíček” ji tak intenzivně hledal, až neustálým kontrolovaným vynořováním a zanořováním z hloubky okolo 25m zablokoval počítač (doložím podvodní fotografií).

Další mládenci jak uvedl kolega “Hujer” se seržantem si procvičili v krizovce na hladině pískání a hulákání a takový stres, že zgajlovali naplánovaný a zaplacený noční ponor včetně parádní hostiny od domorodců, kteří to brali neobyčejně zodpovědně a nachystali tolik alkoholu a mořských dobrot, že procentní ztráty by pravděpodobně bohatě převýšily směrnice SRPŠ.Snad jediný kolega potápěč Kališnikov pod vodou ani nad vodou žádný zkrat neměl, což ho možná ani nemrzí.

Podvodní průvodci byli přísní, ale spravedliví. Když naše vegetariánka a ekoložka Simona chtěla uloupit živou obrovskou asi čtyřkilovou mušli (která tohoto rozměru dorůstá asi za 15 let) musela ji vhodit zpátky do vody. Až když předposlední den dostal místní průvodce pod vodou úplatek v dolarech (údajně ne úplně první úplatek, ale prý pod vodou určitě, říkal instruktor) mohla začít rabovat živý oceán

Jako správní a ukáznění turisté z Prahy (promiňte Pitkovice) jsme našli na břehu kousek od hotelu obratle, plotýnky a žebra z obrovské velryby, které nyní zdobí pražské obývací pokoje. Někteří jedinci litovali, že s sebou nemají lyže, neboť nebylo ani v jejich silách propašovat do letadla dvou až třímetrová žebra.

Při nádherných dvou celodenních výletech jsme si prohlédli prakticky celý ostrov včetně zbědovaných psů, zapadlých zákoutí vesniček a přístavů, včetně koupání v moři u kanalizační výpusti, výborné námořní museum kam polovička výpravy šla v pravé poledne dva kilometry po poušti a kde jsme shlédli bývalou Zemánkovu potápěčskou výbavu včetně příruční podvodní kamery na kliku a kde jsme konečně viděli kýžené žraloky v bazénu.

V druhé části pokračuje kolega “Hujer”, který byl sice rychlejší v psaní, leč méně přesný!