Petr navléká svůj sucháč a konstatuje, že se mu přes zimu nějak srazil přes stehna. "Ba ne, tos jen přez zimu ztloustnul." vrací mu to Miloš. Pak Petr zjišťuje, že příprava na zimu neproběhla úplně nejlépe a že mu nefunguje napouštěcí ventil k sucháči. Chechtám se mu samozřejmě a z legrace říkám, že to lano by mohl uvázat kousek pod hladinou od břehu, abychom se dostali dál. Když pak na něj pod vodou čekám, překvapí mě hned dvě věci najednou. Za prvé, že Petr lano skutečně uvazuje asi 8m od vysekaného otvoru ve čtyřmetrové hloubce a za druhé, že to lano fakt má!!! To mě překvapil. Viditelnost je jinak špičková - takových 8 - 10m. Jdeme hned dolů na dno a zkoumáme kdo tu co zapoměl. Nikdo nic, ale jeden kapr tady ukončil svůj život. Ležel na kamenné římse v značném stádiu rozkladu a tak jsme ho tam i nechali. Po půlhodince se společně vracíme, načež po signalizaci vylézám ven. Petr ještě zkouší zda by se v případě nouze prokutal ven pomocí své potépěčské dýky, ale zjišťuje pouze, že by mu dříve došel vzduch. 10cm ledu je na nožík opravdu dosti. Navrhuji mu aby led zespoda počůral, ale nějak se do toho nežene. Nakonec ho překvapí krystal ledu který mu prolétne druhým stupěm automatiky do úst a tak raději ponor také ukončuje. Když vyleze, tak mu od prvního stupně automatiky odpadne kus ledu vytvarovaný podle jeho ventilů a je tedy moudře usouzeno, že těsně pod ledem asi ten bod mrznutí vody skutečně bude....
Luke
Trhová Kamenice v létě.