SRPŠ

Vrak lodi Thistlegorm -EGYPT - Dahab.

Thistlegorm - historie

27° 49' 03" N, 33° 55' 14"E

Historie lodi Thistlegorm je krátká, ale fascinující. Loď byla postavena na přelomu let 1939-1940 v Sunderlandu a vyslána pro armádní účely do války 9. dubna 1940. Byla to střední nákladní loď, 415 x 58 x 25 stop, o výtlaku 4898 tun. Byla postavena pro flotilu “Albyn Line” a pojmenována Thistlegorm, jako poslední loď z řádu lodí začínajících na “Thistle” – jméno.

V době, kdy byla vyslána na moře, byl velký nedostatek zbraní a Thistlegorm byla jediná ozbrojená loď s automatickým 4,7 palcovým protiletadlovým dělem a kulometem - oba pozůstatky z 1. světové války. Věk zbraní způsobil nehodu z dob její druhé plavby po řece Plata. “Master” lodě – kapitán Whiffield rozhodl v rámci bojové připravenosti odzkoušet zbraňové systémy. Již předtím bylo zjištěno, že otáčecí mechanismus děla je hodně opotřebovaný a je velká pravděpodobnost, že by se mohl zaseknout. Proto byla zvolena metoda natočení hlavně děla ručně – mechanicky. První série byla vystřelena bez problémů, ale při druhé sérii nastal jiný problém - nabíjecí mechanismus zasunul střelu do hlavně, ale nevystřelil. Obsluha byla nucena zaseklý náboj improvizovaně odpálit. …….. skončilo to velkým zábleskem, velkou detonací a střela odletěla pouze 50 yardů od lodi. Kpt. Whiffield proto uzavřel zkoušku zbraní.

Třetí plavba byla do Západní Indie s cukrem a rumem. V době této plavby se lodi porouchal parní kotel a výsledkem byly 2 měsíce oprav v Glasgow. Thistlegorm pak byla naložená a připravená pro plavbu, která původně měla být její poslední plavbou s nákladem malé pěchotní munice, dělostřeleckými granáty, pozemními minami, bojovými a terénními vozidly, motocykly, parními lokomotivami a překvapivě i “Wellingtonskými” námořními gumovými holínkami. Tohle všechno bylo určené pro spojenecké síly v Severní Africe. Jelikož Středozemní moře bylo pro spojenecké lodě nepřístupné, trasa plavby byla určena kolem celého Afrického kontinentu až do Rudého moře. Cesta byla nekonečná. Zápisy dokazují, že nakonec bezpečně zakotvila s konvoji jiných lodí v Gubalské úžině na jih od Suezského zálivu.

6. října 1941 ve dvě hodiny ráno byla tichá noc přerušena hřměním čtyř německých letadel “Heinkel He 111” letky 11/KG26. Jeden z těchto bombardérů si vybral za svůj cíl k útoku právě Thistlegorm. Dvě bomby zasáhly Thistlegorm přímo na palubě pod můstkem, který okamžitě začal hořet. Posádka začala opouštět loď okamžitě, poněvadž hrozilo obrovské riziko výbuchu v nákladní části lodě, kde se nacházela munice. Kromě 9 členů posádky všichni přežili. Vyzvedla je loď “HMSCarlisle”, která kotvila kousek od Thistlegormu. Jeden z členů posádky – Angus McLeay – dělostřelec, obětoval hrdinsky svůj život pro záchranu námořníka. Bylo to v momentě, kdy zahlédl muže ležícího v bezvědomí pod navijákem. Sám ho odtáhl přes plameny do bezpečí záchranných člunů. Po tomto činu McLeay utrpěl silné popáleniny, kterým podlehl. Za tento odvážný čin byl vyznamenán “Georgovou” a “Lloydovou” válečnou medailí za statečnost na moři. Deset minut po útoku nastala obrovská exploze a Thistlegorm se potopil navždy pohlcen hlubinou moře.

Vrak byl zapomenut až do začátku padesátých let, kdy jej objevil a identifikoval Jacques Cousteau s  lodí Calypso. Brzy se stalo zvykem pro kapitány lodí, že vždy, když projížděli kolem místa, kde vrak Thistlegormu leží, stáhnou svoje vlajky jako projev úcty a respektu.

Minimální hloubka - lodní můstek : 10m
Maximální hloubka - lodní šroub : 31m
Délka lodi : 126,5m
Tonáž : 4898t
Běžná viditelnost : 25-30m

Petra P.