SRPŠ

Chorvatsko Sv. Marina

Další zahraniční akce SRPŚ od slavné výpravy na Venezuelu se uskutečnila ve dnech3.-7.4.2001 Cílem byla ……….. Rychlost a chaos, se kterým byla akce připravena, slibovaly nevšední zážitek, který účastníci proměnili ve skutečnost. Na Istrijský poloostrov se tentokrát vydali pouze: Seržant, já, Marek a Simona.

V den odjezdu ještě nebylo jasné, jestli a kam se pojede. Počáteční zmatky byly částečně zaviněny mentálním vyčerpáním zúčastněných členů SRPŠ, kteří museli dvacet čtyři hodin vysvětlovat Seržantovi, že je blbost letět na víkend do Egypta. Snažil se alespoň prosadit lom Amerika, dokonce se nám snažil namluvit, že už zabukoval letenky do Bubovic. Až upozornění, že kousek od Mořiny leží Koněpruské jeskyně, to snahy klaustrofobika Pinty srazilo do kolen a uvrhlo do organizační letargie, na niž jsme zvyklí a za kterou jsme vděční.

Odjezd se mírně pozdržel marným hledáním potápěčských průkazů. (Záměrně neuvádím koho byly -aby jste se nezbláznili!) – pozn.autora. Praha se s námi loučila nezvykle teplým a slunečným počasím. Televizní rosnička Zákopčaník sliboval v cílovém místě lákavé 3 C. Co víc si přát?!

Neskutečné množství věcí, včetně dvanácti potápěčských lahví, se v pohodě vešlo na korbu Markova Forda. Problémy nebyly ani s nákupem. Množství potravin dávalo tušit, že tento zájezd nebude jenom o potápění - o tom však později. Prvotní nadšení z Markova vozu trochu opadlo při doplnění PHM na hranicích. Prostým výpočtem jsme zjistili, že spotřeba je v průměru 34l na 100Km. Pokračování přednášky o Americe se nám podařilo zažehnat polemikou na téma podzemní krásy v Koněprusech. Zkrátka, kdo se bojí nesmí do jeskyň. Samotná cesta probíhala nezvykle klidně. Čím více jsme se blížili k cíli, přestávali jsme pochybovat o Zákopčaníkově předpovědi.

Po příjezdu jsme zjistili, že jindy plný kemp je úplně prázdný. Přes vyvěšený zákaz jsme naše věci složili na jediném suchém místě před vstupem do kaple. Betonové zápraží 1,5 x 4 metry se nám stalo domovem na čtyři dny. Snaha postavit plátěný přístřešek ztroskotala na sílící vichřici. Protože poslední suché místo v kempu přestalo být suché, dali jsme se zbaběle na ústup. Půl dne jsme se pohodlně mačkali v autě a navzájem se obviňovali, koho jsou čí větry. Chvílemi nebylo rozdílu mezi vevnitř a venku, pouze sucho ve vozu dávalo tušit, které větry jsou bouřkové. K večeru se počasí umoudřilo a my mohli opustit prozatímní útočiště.

Naše počínání začalo směřovat k prvnímu ponoru, bohužel. Beze slov jsme se oblékali a nikdo neměl odvahu říci, že se mu do vody nechce. Simona tiše pokašlávala, Marek tvrdil, že asi nevyrovná uši a já se oblékal jak bez duše. Jenom Seržant se usmíval, tulil se ke svým dvojčátkům (zdvojené potápěčské láhvi) a celkově působil šťastným dojmem. Idiot. O samotném ponoru nemohu napsat nic, protože jsem ho unaven po probdělé noci prospal.

Celkem jsme uskutečnili osm ponorů. Nemá cenu popisovat věci, které se opakují každý ponor, jako že Simona si načurala do neoprenu, ale vyberu jenom nejhezčí okamžiky, které dokázaly zpestřit jinak fádní potápění ve Středozemním moři.: Marek nenašel minu, o které věděl na 100% kde je. Pro případ, že by se někdo rozhodl minu hledat, prosím aby se poohlédl po Markově noži.

Při výstupu z cca. 50m se mi porouchal výpustný ventil na sucháči. Situaci jsem musel řešit odpouštěním krční manžetou – moc pěkný zážitek. Také se mi ostatní podařilo pobavit zanořením s nezapnutým zipem u sucháče.

Seržant předvedl krásné odhození zátěžáku ve 20m. Překvapen svým náhlým pozitivním vztlakem přestal dokonce ukazovat signál OK.

Simoně se podařilo zanořit s automatikou v puse a s maskou na krku.

Zážitkem srovnatelným s potápěním, alespoň pro nás mrchožrouty, byla sestava jídelníčku. Nebyl sice nijak pestrý, ale pět kilo roštěnek bylo zárukou nevšedního kulinářského zážitku. Hodování sice trochu kalila skutečnost, že Marek nakoupil Měšťana v 1,5 litrových PET láhvích. Navzdory této skutečnosti mohu prohlásit, že zájezd proběhl v souladu se stanovami SRPS a celá akce je hodna opakování.

Ve Velkém Chlumci dne 22.4.2001

Radim
Editovala Simona -viz foto (to dole samozřejmě)