SRPŠ

Lom Srní

...tak jsem zase jednou (v pátek 3.8.2001) vyrazil za Myšákem do Sezemic u Pardubic abychom v hospodě u pár piv dali řeč co je nového a v sobotu si foukli nějaký ten ponůrek. Pár piv se nám skutečně na Pardubickém náměstí zadařilo, takže jsme domů vraceli ještě za tmy a většina lidí ze Sezemic nás určitě vůbec neslyšela. V sobotu po ránu ženský konstatovali, že to s nami není tak nejhorší, což nás potěšilo a tak jsme se jali se při vydatné snídani plánovat ponor. Myšák vybral z mnoha možností lom SRNÍ u Hlinska v Čechách (lom č.3 na obrázku). Nafoukáno přes 200 Barů, vercajk kompletní a tak hurá k lomu. Před odjezdem jsem si všimnul u Myšáka na okně, lahve minerální vody s příchutí citrónovou a tak jsem jí hbitě do sebe oklopil a Myšákovi nenechal ani loka.
Počasí bylo deštivé, takže se na lomu koupaly pouze dvě drzé dorostenky a opodál kradla stavební materiál rodinka s přívěsným vozíkem. Nevěnovali jsme jim pozornost a Myšák už se soukal do "sucháče". Já mám vodu rád, tak jsem zvolil polosuchý oblek Beuchat s titanem a pod to ještě krátký "short". Zvolil jsem tak mimo jiné i pro to, protože nic jiného nevlastním. Než jsem se sám oblékl a navíc pozapínal ještě Myšáka, tak mě bylo tak horko, že jsem málem padnul. Již plně oblečen, jsem zjistil, že jsem zapoměl na zátěžový opasek a v tu chvíli bych mého chechtajícího se kamaráda nejradši skopnul ze srázu. Jenže on už byl ve vodě, chladil se a posmíval se oprávněně mé blbosti. Než jsem byl konečně kompletní, málem jsem leknul, ale chladná voda mě zachránila. Na povrchu měla 17 stupňů a v patnácti metrech klasických 5 stupňů Celsia.

Na lomu Srní se reklamuje hloubka 30m, ale my šli pouze do 20m, protože dole nebylo skoro nic vidět. Bylo to tápání okolo sebe a jízda rukama podél stěny. Tma jak v pytli jíž pronikalo světlo našich baterek se nám tentokrát moc nelíbila. Myšák se dlouho nepotápěl a tak se moc necítil, mě unikal vzduch z horního pojistného ventilu na žaketu a tak jsme vystoupali do nějakých dvanácti metrů, kde byla viditelnost 2 m a vydali se okolo lomu. Ten je zajímavý tím, že si zde jeden nejmenovaný podnik kdysi udělal skádku hutního odpadu a tak lze pod vodou spatřit rozličné kovové konstrukce, zařízení, ozubená kola, včetně části parní lokomotivy atd. Ryby jsme zde neobjevili, zato se do cesty vydatně pletou potopené stromy na jejichž větve je třeba dávat neustálý pozor...

Nicméně se tímto táži početné potápěčské obce, zda jste se pod vodou někdy, někdo poblil, čili pozvracel? Já k tomu totiž neměl daleko. Polovinu jízdy pod hladinou lomu jsem přemýšlel jak to udělat, abych se vyblil se přes automatiku a zároveň zůstal naživu!!! Zároveň jsem použil všechny své schopnosti autosugesce abych to nemusel udělat! A hoši, mě vám bylo tak blbě od žaludku!!! Vynořit se a poblít se na hladině? Ne, to bych fakt Myšákovi, tomu lumpíkovi, nemohl udělat. Vyprávěl by to u táborových ohňů ještě za třicet let!!! Takže jsem držel žaludek a zuby pevně stisknuté a modlil se aby už to sakra Myšáka přestalo bavit. Zároveň jsem proklínal svou sobeckost, že jsem požil sám otrávený nápoj a nedal Myšákovi ani malinko loknout (aby si taky užil). Tu otrávenou minerálku s citrónovou příchutí a zdroj mých potíží, jsem skutečně viděl ještě jednou, ale naštěstí až cestou zpátky. Nechal jsem jí s díky v lese u cesty a ten Myšák jeden se samozřejmě chechtal. Ještě se slzami v očích šourajíc se z lesa k autu, jak spráskaný pes, mi Myšák oznámil, "Hele, já jsem ti chtěl říct, že ta minerálka tam stála už od Vánoc, ale když ti tak chutnala....???!!!"
Luke