SRPŠ

Slapy - přístaviště parníků na Ždáni

Jelikož se většina členů Svazu toho času válí v Chorvatsku, rozhodnou se Luke a známý finský otužilec Jirka Lukkinen, kteří zůstali v Čechách, že si fouknou v sobotu 7.4. 2001 ponor spolu na Slapech.

Odjezd je stanoven na desátou hodinu od Jirkova obchodu se sportovním zbožím, ale díky jeho pracovní vytíženosti, kdy vysvětluje své holce Aleně co a jak zastat v obchodě počas jeho nepřítomnosti, se vyráží až o hodinu a půl později (jako obvykle). Jirkovo vybavení nachystala Alena a tak hned na výjezdu z Prahy začíná, ještě počas jízdy, zuřivě hledat své rukavice. Nachází pouze tropické rukavice do karibiku, což ho lehce znervózňuje a následně tedy nastává telefonická domluva s Alenou, jak vlastně chystala jeho věci na potápění??? Nakonec rukavice v autě našel a Aleně se následně omluvil.

Jako místo potápění byla zvolena osada Ždáň na Slapech, vpravo od přístaviště parníků, kde je 40m stěna, což láká mnohé. Nikde nikdo, paráda, a tak oba s velkou slávou rozbalují své nádobíčko na stolkách místní osvěžovny, kde dnes bohužel nikdo neprodává. Luke tak kouká na svou novou lahev, kterou mu včera Jirka Lukkinen u Soprase koupil a říká, "Hm, lahev je to pěkná. A jestlipak máš šestihran, abych mohl předělat ten její ventil z INT na DIN?" Odpověď je samozřejmě záporná a Luke tiše vyje. Nářadí sice má, ale klíč požadované velikosti samo sebou chybí. Do pr....! Jirka taky kouká na své nádobíčko a temně pronese, "Hm, a mě zase chybí zátěžový opasek!!!" Hoši, to je akce. Naštěstí zrovna přijíždí parta potapěčů, kteří si vyhlédli stejnou lokalitu. Ti se povedené dvojce ze SRPŠ, oprávněně posmívají, ale naštěstí velitel vozu SPZ PZI 90-14, kterému je tímto skládán bezmezný dík, vlastní to správné nářadí a Luke si konečně může připojit DINovou automatiku k DINové lahvi. Jirka zatím dojednává s Alenou, že mu přiveze ten nešťastný zátěžák. Trvá to alespoň dvě hodiny, než Alena oba zmoklé potapěče najde a vynadá Jirkovi a jeho navigačním schopnostem.

Známý otužilec Lukkinen kouká nejprve na svůj 5mm neoprén Technisub, pak na hladinu přehrady slibující nejméně šestistupňovou vodu se otáčí na Lukeho, "Tý, myslíš, že bys mě mohl půjčit ten tvůj 3mm "short"? Já bych ti místo toho půjčil tu mojí modrou vestičku." a Luke horečně přemýšlí jaké to má pro něj výhody a nepřichází na žádné. Nicméně si oba výstroj mění, aby to bylo spravedlivé. Jirka se souká do půjčeného "shortu" a když se mu ho podaří horko těžko obléci, říká mu Luke, "Nó, voblíknul sis to hezky, ale bohužel OPAČNĚ!!! Ten zip totiž nemá být na pupku, ale na zádech!" Cha, cha, smějí se oba a otužilec Lukki se převléká.

Voda je mokrá a studená. Plán je následující: půjdem jak to půjde! Oba se zanořují a padají pomalu podél stěny. Pod 10m je viditelnost "tak na dosah" tma jak v pytli a kosa jak v tanku, baterka nutnost. Ve 23m se dějí zároveň dvě věci. Luke zpozorní a zaposlouchá se do cvrlikavého zvuku, který už zná. Zadrží dech a posvítí baterkou nad sebe. No jasně, odněkud mu uniká vzduch. Ze žaketu. Z ramenního ventilu, který má ve větší hloubce nějaké provozní problémy. Vzdoruje statečně Lukeho snahám o nápravu a vzduch vesele uniká, až je žaket prázdný a vztlak nulový. Zároveň se ozve nějaké praskání a Luke držíc se skalního výstupku posvítí na Jirku. Ten ukazuje na svou automatiku, kderá vydává podezřelé praskavé zvuky a naznačuje rukou, že jako nic moc kamaráde. Taky signalizuje, že hlouběji už tu automatiku provokovat nebude. Vztyčený palec pak mluví za vše. Luke rychle nafukuje žaket a dříve než mu vzduch stačí znovu uniknou, staví se "na hlavu" a tím vyřazuje z činnosti ten zkurv... ramenní ventil. Pak oba potapěči pomalu stoupají podél skalní stěny a v nějakých patnácti metrech se podél ní sunou k místu zanoření. K vidění je pár okounů (jeden se dokonce nechá hladit), dost harampádí, různých odpadků a ztracených věcí (Luke nachází zachovalé autíčko"angličák" a bere si ho na památku s sebou) a také dosti vlasců. Ještě na povrchu Jirka táhne za sebou tak deset metrů silonu. Ponor trval pouhých 25min, hlavně kvůli teplotě vody versus vybavení, ale jinak nic proti lokalitě. Je fajn a stojí za návrat i doporučení. Tak zatím a někdy příště...

Luke