SRPŠ

Silvestrovský ponor a Silvestr aneb Hyde opět mezi námi.

Dohodli jsme se téměř na poslední chvíli, že Silvestra strávíme na chatě u Dobříše a že dáme ponůrek.

Nejbližší přijatelná lokalita byl Hříměždický lom. Po přesném stanovení doby u lomu, jsme s Předsedou (Předsedová trávila Silvestr se svým přítelem asi v Praze) a Jaruchou jeli napřed zprovoznit chatu. Pak jsme ještě stihli obídek v restauraci a šup k vodě. Před převlékáním jsme poslali kontrolní majlík, kdo se odkud blíží – ajajaj- nejblíže byli Kališnikovovovovi a za nimi se řítili Nancáci. Hujer a Seržant (Jája a Pája) byli opět nezvěstní.

Vletěli jsme s Předsedou do vody. Bylo hodně zamrznuto, ale ne na lano. Po proplouvání a kalení dna (za trest – měli přijet na čas) jsme pak prolamovali led silný asi 4 cm. Uprostřed byl led výrazně silnější což rozlítilo Předsedu tak, že oběma nataženýma rukama v sucháči naplno vrazil do ledu nad hlavou – výsledek se záhy dostavil – vystřelili mu oba O kroužky na suchých rukavicích a bylo hotovo!!!

Rychle jsme si ukázali OK (jiný signál neznáme) a plavali samostatně každý po jiné straně lomu pod ledem zpět.

Mezitím přijeli ostatní (bez Jáji a Páji). Míra s Nancy a Kališnikovem rozbalili nářadíčko a hle novinka : aby Mírovi nebyla zima na nohy (používá bazénové ploutve) měl přes neoprenové ponožky bílé vlněné podkolenky. Rovněž rukavice měl nový model, ale po ponoru je vyhodil.

Kališnikov jako vždy hbitě vklouzl do své výstroje a všichni se vrhli ve trojici do vody.Viděli plno zvýřeného bahna i hejno okounků, ale nezahlédli krásné stádo vánočních kaprů, které jsme my obdivovali.

Nancy se v jeden okamžik pod ledem nelíbilo (první ponor), ale budoucí šťastný otec ji v pohodě uklidnil a odstresoval. Na břehu prohlásila:“Proč já jsem si nevzala šachistu“.

V ten okamžik se ozval telefonicky Hujer, že na ponor se... a jsou v hospodě 2 km od chaty.

Viditelnost 8 m a teplota 3° C.

Po příjezdu na chatu asi v 17 hod všichni do 20 hod vynášeli zásoby jídla a pití z aut, až jsem měl dojem, že přijeli napořád. Zábavička se hezky rozproudila, Hujer se nám proměnil na Hyda (zašantročil rachejtle, klíče od auta a své já), Kališnikov hrál a zpíval jak o život, děvčata (Kališniková, Nancy a Bezpečáková) udělali účetní kroužek a mazali nám chlebíčky a med kolem huby, Předseda se Seržou je zase pěkně likvidovali (ty chlebíčky) a já to hezky natáčel na kameru. V půl pátý ráno (bez rachejtlí) dostali poslední jedinci (Seržant a já) příkaz od bezpečákové k zalehnutí.

Ráno (již bez Hyda) jsme pobesedovali, našli rachejtle, klíče od Hujerova auta a vyrazili k našim milým domovům.

Bezpečák