SRPŠ

Potápění Orlík –Popelíky  první dubnový víkend 2003.

Vyrazili jsme na  naše oblíbené místo, které jsme již dlouho nenavštívili. Z předešlých ponorů jsme věděli, že je tam vždy parádní viditelnost a dobrý přístup k vodě.

Už když jsme vesele přijížděli,potkali jsme dva kolegy potápěče, právě se deroucí po nezpevněném břehu ven a nejásali. Za chvíli jsme zjistili proč.

Přehrada byla  upuštěná minimálně o 8 metrů, přístup- bořící se bahno se štěrkem,viditelnost ve třech metrech byla 1.5metru, přehradní turbíny hučely na plný výkon.

Při strojení jsme se s Předsedou pohádali , kdo má lépe napliváno do masky- viz foto, posuďte sami. Kališnikov se do soutěže nepustil, protože měl sucho v krku.

Po nastrojení a doklouzání k vodě jsme si prosvištěli  signály (známe pouze jeden- OK).

Předseda byl nejrychlejší, zkusmo se zanořil, vynořil, vykřikl - to nemá cenu, každý jde sám- a tím jsme měli udělaný i konkrétní plán ponoru.

V  padesáti metrech bylo vidět padesát centimetrů.

Po našem(mém a Předsedově) ponoru jsme se ještě mohli dlouhou dobu ukálet pohledem na Kališnikovovu dekobójku, která se houpala a nahýbala dle toho, jak se náš kolega do ní zamotával.

Tuto lokalitu lze doporučit v současné době pouze mamince manželky.

Bezpečák