SRPŠ

Orlík - Popelíky 20.října 2001

...pokud sjedete za přehradou do kempu Popelíky a dáte se rovnou za nosem přímo k vodě (a vyhnete se zátoce vpravo kde je hloubka 7m) máte pod sebou prudce se svažující stěnu která pádá samozřejmě až na dno do nějakých 65m. Tato stěna je notoricky známá a je zbytečné ji popisovat. V sobotu 20.října 2001 zde byla krásná viditelnost 7m potvrzených, ale bylo by vidět i dále s výkonnější baterkou než jsem měl já (20W).

Seržant zde byl minulý týden a přísahal, že zde byla viditelnost ještě větší a že jsou zde celá hejna obrovských ryb, které se dokonce skoro nechají hladit. Nalákal na to Kališnikova, Míru a samozřejmě i mou maličkost. Dvojice Seržant - Míra, Kališnikov - Luke. Vlezli jsme do vody s teplotou nějakých 12 stupňů Celsia a těšili se na ty seržantovi obrovský ryby (a taky krizovky). Ani jedno se však nekonalo. Hejna rybek (cca 15ks) jsme občas potkali, ale velikostí značně zaostávaly za seržantovou reklamou. Vlastně ani nestály za řeč. Pod zbytky vraku pramice však Kališnikov objevil bílého raka, který se s námi sice nechtěl moc kamarádit, ale chvilku se předváděl v celé nádheře a než se schoval pod kameny, věnoval nám zamávání tykadly na rozloučenou.Málem jsem raka nechtěně zavalil balvanem, ale naštěstí jsem stačil zabránit nejhoršímu. Rak bez úhony přežil. Jinak nic živého jsme neobjevili a Kališnikov za to seržantovi patřičně vyčinil. To vůbec nevadilo. Všichni jsme se těšili, až nás bude půvabná Kališikova dcera Gábina svlékat z neoprenů, což jsme pak záměrně prodlužovali.

Co se týká našich pravidelných krizovek, tak to také nestálo za řeč a bylo konstatováno, že bez Járina Hujera příště nejedeme. Bez něj to prostě není ono. Avšak stačí aby Járin smočil svou ploutev do vody a ihned se buď on sám, nebo nejlépe někdo další, začíná pod vodou náramně bavit. Pak je zase o čem psát, ale takhle? Koho to zajímá, že jsem se zamotal do vlasce, až jsem musel použít dýku s trhačem vlasců, nebo že mi Kališnikov strhnul flaškou masku jak se po mě otáčel? Po pravdě nikoho. To je běžný život a nikoliv zápis do síně slávy a uznání bezpečnostního technika Marka. No, snad příště.

Luke