SRPŠ

Orlík – Popelíky

Hned úvodem bych rád upozornil, že následující text není ani zábavný ani poučný a vznikl pouze na výslovnou žádost Lukeho, aby si aspoň trochu vyplnil pracovní dobu a to korekturou a hraní si s webovými stránkami SRPŠ, což dělá prý rád a skoro pořád, pokud má s čím. Tak tedy kvůli němu – proč ne?

Začalo to stejně jako vždycky. Do vody se nikomu nechtělo, protože bylo buď moc teplo nebo zase zima a nebo nebyl k zastižení Bezpečák. Ale mě lákalo opět namočit nový sucháč. Tak jsem se domluvil s nejmenovaným kolegou (zkuste uhádnout se kterým), že Svátek Práce přece jenom oslavíme jinak než prací a šoupneme Popelíky. Jaké bylo mé překvapení (vlastně nevím čemu jsem se divil), když den před ponorem kolegovi připomněli, že odjíždí na týden na jachtu a on se začal, opravdu nevím proč, vymlouvat, že na Popelíky asi nepojede. Někteří jedinci vytasili argumenty typu: “Já mám svý nádobí zabalený a nechce se mi ho namáčet.” Vše rázem ale rozseknul Hujer . Pravil, že má z Petřin od hodně foukacího hasiče 240 a to rozhodlo.

Do kempu jsme dorazili kolem desáté dopoledne. Bylo nádherně slunečno. Hujer si jako morální podporu přivezl novou slovensky mluvící obdivovatelku. Řekla, že tak divný potápěče ještě nikdy neviděla (lepil jsem si zrovna dvě kila na nohy v domnění, že tak budu dokonalej a ona tohle).

Hupli jsme s Hujerem do vody. Zeptal se, zda jdeme dolů jako SRPŠ nebo jinak. Já na to, že si ještě nejsem jistej a ať mě radši opravdu jistí. Ale vlastně jsem doufal, že mi nový sucháč bude okukovat a obdivovat někdo i pod vodou. Sestup byl ukázkovej. Já jsem se cestou při zkoušení stojek několikrát vyválel v bahně a udělat pár hlavokrutů a o strom bouchů. Za ty by se nemusel stydět ani Rampa MekKvák. Do 45 m jsem měl ale docela dost času (15 minut), abych to srovnal. Vidět bylo asi na 2m. Život žádnej. Cestou zpět jen mrtvá ryba v 7st C. Hujer byl stále neskutečně blízko. Možná si vzpomněl , jak jsem se v hospodě téměř rozplakal nad tím, že se mnou žádný parťák nevydržel celý ponor. Nechal se systematicky okopávat a já jsem mu za odměnu dovolil mě z blízkosti pozorovat. Viděl i to, jak mě pozvolna zhasínala baterka s novou 30W žárovkou, která svítila skoro jako jeho 8W. A tak, když jsme se v šedesáté minutě vynořili asi 20 m od místa zanoření, neptal se už podle jakého výcvikového systému to doplaveme a zmizel sám pod hladinou. Vychutnal jsem si poslední 4 minuty pod vodou a vysápal se za Hujerem k autu poslechnout si trochu slovenštiny.

Kališnikov