SRPŠ
POTÁPĚČSKÁ LIPNICE
1.-3. listopadu 2002
Hlavně díky usílí našeho předsedy Radima se mohla uskutečnit další akce Svazu rizikových potápěčů, a sice akce s názvem "Tradiční potápění na Lipnici".
Předseda již od
léta usilovně, ale hlavně obětavě obvolával všechny členy
i nečleny SRPŠ, aby zjistil kolik vlastně na Lipnici přijede
lidí. Nakonec zjistil, skutečnost kteroužto mu po celou dobu
radili zkušenější organizátoři, a 
sice, že to nemá cenu takhle zjišťovat
počty a je třeba oprášit křišťálovou kouli. Radim svou
kouli oprášil. U paní správcové pak prostě zajednal 18 míst
a těch také i v hotovosti zaplatil. Pak už jen trnul. Ale vyšlo
mu to. Nutno podotknout, že se akce zůčastnila drtivá většina
členů SRPŠ. Z hostů pak potápěči z Hradce Králové a
Sezemic Petr Madurkay s Milošem Culkou a také "afgánský
bojovník" se Sašou (afgánskou bojovnicí) a svými
ratolestmi.
Počasí opět nezklamalo a od pátku, kdy se přijelo až do doby odjezdu v neděli nepřestalo pršet. Někteří už to ví jak to na Lipnici chodí a tak si potápěčinu raději ani nebrali. Někteří tvrdší si jí naopak berou vždy a pak se snaží i potápět. Letos se to podařilo Lubošovi, seržantovi, Mírovi a Zdeňkovi zkal Kališnikovi. A jak to tedy vypadalo?
Lulu se vrhnul do
lomu jako první "Skokem do neznámé vody SRPŠ", tedy
saltíčkem ze skály, takže dopadl na hladinu přesně "na
placáka" (později tvrdil, že to tak chtěl). Zahlásil co
všichni už dávno věděli - viditelnost 30cm a šel dolů. Zároveň
zjistil, že mu nefunguje displej na počítači a znovu se vynořil.
Displej náhle ožil. Dolů. Displej sice ožil, ale jediné co
fungovalo byl ukazatel tlaku v lahvi a teplota vody!!! Nahoru už
nemohl, protože by mu ostatní jeho počítač Suunto Eon Lux všichni
pohanili (nebo také po........). Dal si to okolo lomu s 20-ti watovou
baterkou, se kterou bylo vidět pouze to, do čeho hlavou narazil. Jen
třikrát se vynořil, aby zjistil, kde 
se zrovna nachází, než ho to přestalo
bavit a naštvaně vylezl na souš, na pivo a ke krbu. Nejhorší
ponor tento rok, konstatoval.
Seržík vlezl do vody rozvážněji. Vzal si s sebou sice rohlík, pro krmení ryb, nikoliv však ploutve!!! Sklidil za to zasloužený potlesk. Protože pod vodou také nic neviděl a na kompas ho pohlédnout nenapadlo, byla docela zábava sledovat jeho cestu trasovanou bublinami. Opilý pavouk, řekl by klasik.
Jen Kališnikov nic neříkal a kroužil pod vodou celých 50 minut v naprosté spokojenosti.
Míra do toho chtěl jít s Petrou v lomu vedle, ale protože si Petra hned na úvod roztrhla manžetu u sucháče, tak to zbylo na něm samotném. Nadšení mu pod vodou vydrželo celých 8 minut a byl zpátky. Bordel, špína, nulová viditelnost a spadané stromy byla ďábelská past, na kterou se mohl tak....
Na souši bylo tentokrát líp. Sauna, pivečko, společenské hry, vyprávění "afgánského bojovníka" tentokrát z cest po Peru, proložené fotkami z jeho albumu a vůbec dobrá pohoda až do ranních hodin, kdy se šlo spát byla typická pro tuto akci.
Luke
