SRPŠ

LIPNICE 2001

O víkendu 4.-6. května se uskutečnila potápěčská akce většího charakteru v Lipnici nad Sázavou. Účastnilo se jí přes třicet lidí, přičemž někteří zde prováděli zkoušky v systému U.D.I., někteří se občas potápěli a jiní jen tak lenošili.

Mluvíme-li o SRPŠ, tak její členové se ve dne potápěli v lomech a večer v pivu. Ovšem pouze decentně s tím pivem a pouze jako desaturační rituál samozřejmě - to vám musí být jasné, že? Díky Markovi a jeho velkoprostorovému vozu se podařilo dopravit na Lipnici veškerou výstroj i výzbroj, včetně kompresoru na foukání lahví, dvou sudů Gambrinusu, lahve se stlačeným vzduchem na tlakování těch sudů i plážového slunečníku.

V pátek hned po příjezdu okolo sedmé hodiny večerní si Marek, Radim a Luke “foukli” jeden ponor v lomu přímo u chaty jako průzkum. Mastný povlak přírodního charakteru a dosti spadaných větví a jiných neřádů na hladině slibovaly nevšední zážitky. Borci se pod hladinou navzájem viděli jen velkými obtížemi a když v osmnácti metrech dopadli na dno rozvířili ihned takovou masu sedimentu, že světlo baterek nebylo vidět ani když si je obrátili proti sobě na vzdálenost 15cm!!! Krása. Za této situace nemělo cenu hledat legendární kanoi utopenou kdesi v lomu a kterou dosud nikdo nenašel. Cestou k hladině se všichni navzájem ztratili a našli se až po vynoření. Ještě nebylo dohráno a další dohoda zněla, vzít to v nějakých pěti metrech podél stěn lomu a uvidí se. První Radim, druhý Luke, třetí Marek. Luke jen ztěží udržoval kontakt s ploutvemi vedoucího potápěče, neboť viditelnost byla pod jeden metr a Marek zakončující skupinu to měl ještě složitější, protože Lukeho ploutve černé barvy vůbec nebyly vidět. Trvalo to jen asi tři minuty, než se Marek podíval někam stranou a ihned zůstal sám bez možnosti někoho najít. Na hladinu. Radim s Lubošem už tam čekali a všichni svorně konstatovali, že tohle nemá význam. Luboš prohlásil, že takovou žumpu ještě neviděl a Radim volil podobná slova. Voda lehce zapáchala a bylo skutečně příjemné v ní plavat. Bylo to prostě na sprchu. Ponor trval pouhých čtrnáct minut.

Po vydatné večeři se všichni sesedli v klubovně a ”Tereza” si organizoval svůj výcvik nových potápěčů. Ten pak organizoval až do půl páté hodiny ranní. Někteří členové SRPŠ to vydrželi také a skoro při tom dopili sud “gambáče”. Jinde než v klubovně se sedět nedalo, neboť venku zuřila drsná bouře s průtrží mračen, na kterou budou v některých českých obcích ještě dlouho vzpomínat.

Ráno bylo pro některé velmi náročné, ale přece jen se vyrazilo do okolí hledat nějaký čistější lom. Luke nad tím plánem jen kroutil hlavou a balil si věci, že vyrazí někam rovnou. Přihlásil se k němu potápěč jménem Vašek, který hledal buddyho a tak spolu vyrazili na lom poblíže Radostovic. Je tam pěkný velký lom a hlavně s mnohem lepší viditelností než na Lipnici. Hloubka nějakých 13m, viditelnost 3m, dobrý přístup do vody, členité dno a pár těžebních zařízení. Luke na dně našel starou plynovou masku, kterou pak vydával za “celoobličejovku” a s malým úspěchem se jí snažil vnutit ostatním k odprodeji. Když už Vašek prohlásil, že jde na břeh, požádal nějaký trampík Lukeho, zdali by se mu nepodíval na dně po ztracených hodinkách, což Luke učinil, ale výsledek byl bohužel nulový.

Odpoledne se konal další ponor, na stejném lomu, kterého se zúčastnili téměř všichni ze SRPŠ, ve dvou vlnách. Proběhlo to bez krizovek a nikdo si kupodivu na nic nestěžoval. Pod vodou byla přečkána i rychlá bouřková přeháňka a nalezeno bylo jedno jízdní kolo. Večer se pak opět trochu pařilo a do SRPŠ byl přijmut nový člen – Richard zvaný “Igor Hnízdo” (dodal dva sudy “gambáče”).

V neděli ráno když někteří uléhali, jiní zrovna vylézali z postelí. U U.D.I. se konaly zkouškové ponory, SRPŠ si šlo zastřílet do místního lomu z kulovnice a ostatní osazenstvo sledovalo šum okolo lomu. Pak Marek začal ladit svou podvodní kameru, což lehce znervóznělo Radima, neboť bylo jasné, že je to příprava na ponor, přičemž jemu se do vody zrovna moc nechtělo. Chvilku se snažil Marka zlámat, aby nic nepodnikal. Říkal něco jako, “…hoši to je vůl, doneste síť- je to blázen!!!”, atd., ale když i Luke projevil zájem o ponor (od pátku kdy prohlašoval, že už do tohodlectoho lomu nikdy nevleze, mu velmi rychle otrnulo), udivený Radim volal, “Ba ne, doneste dvě sítě, je jich tady víc!!!” Když se však chlapi začali navlékat do neoprénů a přidal se k nim i Jarda “Hujer” s “Igorem Hnízdem”, Radim zmlknul a potichu se někam vytratil.

Nikoliv však nadlouho. Za chvíli byl zpátky, v ruce třímal několik svazků petard, významně se usmívajíc. Bylo jasné co muselo následovat. Pravda, ti čtyři pod hladinou se bavili o poznání méně, když jim u hlavy explodovaly nálože čítající osm petard najednou a Radim měl velké štěstí, že se pod hladinou nenašel vhodný dalekonosný kámen. Viditelnost v lomu byla po lijavcích kupodivu o něco lepší ( 2-3m) a všem se ponor vcelku líbil.

No a pak už se jen balil materiál, někteří se snažili dopít sud, což se jim samozřejmě podařilo a nastalo loučení mezi sebou i s moc pěkným lomem.

Luke