SRPŠ

Krizovka na Orlíku

Říká se, že člověk na to špatné rychle zapomene a to dobré v paměti své dlouho

uchová. No nevím. Já si z ponoru v kempu Popelíky na orlické přehradě poslední březnový

den léta páně 2001 vzpomínám hlavně na tu stinnou stránku. Počasí se vydařilo a navíc se v

ten samý den a na tom samém místě konal maškarní ponor. Měl jsem nově zakoupenou

špičkovou automatiku Apeks 100, tak jsem se těšil, jak ji vyzkouším. V tu dobu jsem ještě

nevlastnil žaket a byl jsem dohodnut s Markem, naším bezpečnostním technikem, že mi půjčí

svůj záložní kus od firmy Beucheat. Jako na potvoru ale chyběla inflátorová hadice. To

nakonec ale ničemu nevadilo, Marek byl tak laskavý a zapůjčil mi i svoji automatiku s

kýženou hadicí. To ovšem znamenalo, že druhá skupina musela svůj ponor o chvilku odložit

a tak jim nezbylo, než si dát před ponorem pár piv navíc. Já jsem měl ještě nějakou práci s

nastrojováním a tak můj parťák Seržant nelenil a doběhl si také pro jedno. Nakonec to

dopadlo tak, že mi na prvním prvním stupni visel druhý stupeň, oktopus a manometr a na

druhém prvním stupni druhý stupeň, oktopus, konzole, celoobličejovka a inflátorová hadice.

Járin před ponorem. Zde používá nový typ celoobličejové masky se závažím na obličeji.
Je to velmi praktická maska, jen to závaží se v nouzi špatně odhazuje, říká.

Ponor tedy mohl začít: viditelnost byla dobrá a dívat se také bylo na co. V druhé

polovině ponoru, když jsem za sebou měl již nejméně deset potvrzení parťákovi o tom, že je

vše v pořádku, jsme se obrátili a začali pomalu stoupat do hloubky kolem 12 metrů. Tam

jsme se vyrovnali a já potřeboval lehce přifouknout žaket. To se podařilo, ale připouštěcí

ventil se z nějakého důvodu nechtěl vrátit do neutrální polohy a v mém žaketu se hromadilo

stále více vzduchu, který nakonec nacházel cestu ven přes vypouštěcí ventil. Čekat na to, až

lahvi dojde dech nepřicházelo v úvahu a tak jsem uchopil oběma rukama nedaleký balvan a

zbytek vztlaku překonával ploutvemi. Parťák Seržant vyhodnotil celou situaci poněkud po

svém a nejdříve mi před maskou mával signálem OK tak dlouho, než jsem se jednou rukou

pustil balvanu a naznačil, že něco není v pořádku. To ovšem nahrálo vztlaku, který mě

nedobrovolně přenesl trochu blíže k hladině, kde jsem našel oporu v jiném balvanu, který již

ale neposkytoval takový komfort v držení a tak jsem tímto způsobem pomalu stoupal. Situace

se již zdála být zvládnuta, když to Seržant přehodnotil situaci a asi v 8 metrech mě začal tlačit

k hladině. Jelikož jsem měl dosti prochladlé ruce, nemohl jsem se již udržet a snažil se přidat

na zabírání ploutvemi, načež jsem dostal křeč do lýtka. Seržant, který snad ucítil jistý odpor

mého těla ustal v tlačení a já jsem mohl v klidu doručkovat po skalních kamenech k hladině,

kde mi zavřel vzduch. Už si nevzpomínám, jestli jsme ponor dokončili pod hladinou nebo na

hladině.

Járin