SRPŠ

Akce Hracholusky 1-2. června 2002

Pár postřehů od Kališnikova

Vzhledem k tomu, že předcházející text v popisu lokality je více méně převzatý a iniciativně upravený z cizí literatury potápěčem Lubošem Luke LuLuem, který tuto lokalitu zná jen z vyprávění, osměluji se jej na stránkách SRPŠ doplnit následujícím: Přes obec Plešnice a přes pár zákazů vjezdu se opravdu lze dostat až ke hrázi přehrady Hracholusky. Pokud dojedete s autem až k vodě, budete v ochranném vodním pásmu a vystavujete se tak riziku postihu. Všude prý platí nepsané pravidlo, že když vyložíte nádobíčko a odjedete hned za značenou zónu, tak vám to snad projde, v kempech je ale rozhodně lepší se domluvit předem se správcem. Pokud dojedete až ke hrázi přehrady a otočíte zpět, minete chronologicky po sobě po cca 100 m napravo závoru slušného campu s rusky mluvícími návštěvníky s německými espézetkami, po cca 20 m je zpomalovací retardér a za ním po pár metrech vpravo na konci plotu campu a jakéhosi podniku je úzká lesní cesta vedoucí na pozemek vodních lyžařů, kde je zmiňovaná „boční“ stěna. Sem se dá taky dojít i dírou v plotě podél náplavky zmíněného campu se závorou. Rozhodně je na místě se ale předem domluvit se správcem vodních lyžařů. Jinak jste vetřelci ... Autem zpět na asfaltku a po cca 50 m vlevo od silnice je velké parkoviště. V době naší návštěvy bylo parkování zdarma a na jeho části pronajímali motokáry. Směrem k Plešnici po pravé straně je pak inzerováno ještě pár neprozkoumaných kempů.

- Předem domluvené bylo potápění na České Sibiři.

- Kvůli potenciálnímu vyzvednutí kroužku do Radimového sucháče od pana Maxy na Hracholuskách proběhla okamžitá změna navigace dvou osobních vozů a jedné Avie. Kroužek do sucháče byl po předání shledán o cca 1 cm menší, takže se předseda měl na co vymluvit, aby nemusel přeplavávat asi 10 min přehradu k inzerovaným super lokalitám se štikami, okouny, úhoři, kesonem a viditelností 8-10 m.

- Bezpečák Marek nepřijel, protože prý kvůli organizování výletu zničil dvě auta ... Stejně by zase jen učil Jarušku Bezpečákovou se potápět.

- Zemánek si den před potvrzeným odjezdem pro jistotu vypnul mobil a tak jeho mladá rodina zůstala s jeho Avií někde spokojeně ukryta nástrahám SRPŠ. Všichni ho chápeme ...

- Simona Předsedová zůstala taky suchá, protože se Radimovi Předsedovi nepovedlo ji přesvědčit, že podtékající ventil a stále ucházející hadice od jejího sucháče mají fungovat právě takhle a že po čtyřhodinové cestě okreskami Avií Julikou z Prahy do Plzně a shlédnutí technického muzea je zcela fit. Ke všemu vidina sběru obrovských pravých hřibů na romantické procházce s Předsedou byla pro potápěčku silnější.

- Hujer se Seržou posunuli ponor o pár hodin s tím, že jsou dehydrovaní a počkají, až se slunce schová za horami a sníží se tak pěkná viditelnost aspoň o 3 metry.

- Seržant po přeplavání přehrady byl tak vysílen, že se okamžitě zanořil a jako vždy, kupodivu bez bublin, zmizel na opačnou stranu než jsme byli s Hujerem domluveni. Po 80-ti minutovém ponoru nám pak vynadal, že mu na druhé straně neměl kdo rozepnout sucháč, když zjistil, že redehydroval asi víc než měl. Přesto se mu prý podařilo svléknout oblek se zipem na ramenou dostatečně rychle. Dle Simony ale prý voněl tak jakoby to nestihl.

- Hujerovi se nepodařilo mě přesvědčit vyzkoušet společně líbací kesonek v cca 10 metrech, protože to mám rád úplně jinak. A mně se zase nepodařilo přesvědčit jeho (už mě to opravdu nebaví mu to omílat stále dokola), ať si občas zapne plechové pojistky na plexiskle jeho 8W Dacora. Konečně jsem se stal úspěšnou vědmou, když zjistil, že jeho sklo od baterky je asi někde na dně, a v zápětí úspěšným lovcem beze zbraně, když jsem mu ho po řádném zkalení dna přinesl. Suše vylil vodu z baterky, nasadil sklo a s funkční baterkou pokračoval v ponoru. Liboval si v 7 mm titanu, jaké je v 16 st C vodě teplíčko. Po přeplavání přehrady zpět při převlékání pak utrousil něco v tom smyslu, že za jeho promodralé tělo může asi ručník, který si zapomněl doma. Zabalil si věci a šel si sednout k táboráku s rusky mluvícími němci.