SRPŠ

Chorvatsko vs. Slapy

            Ještě před začátkem prázdnin a tudíž i turistické sezóny jsem se vydal na rodinný výlet na ostrov Krk do celkem příjemné vesnice Vrbnik, kde nás čekal klidný apartmán, odkud jsme podnikali různé výlety a výpravy. Kompletní výstroj jsem měl pro všechny případy s sebou, ale nebyl nikdo potápějící se, kdo by mě vyburcoval k potápěčské aktivitě. Nakonec jsem se přece jen odhodlal a dohodl si na německé základně mezi Krkem a Punatem  dopolední ponor na tzv. Speed Boat, nafukovacím člunu zhruba pro 10 osob a nějaké ty tanks. Plánovaný odjezd byl asi o půl hodiny posunut, což mi k Němcům moc nepasovalo a tak jsem se těšil na samotný ponor.

            Po zakotvení u velmi malého ostrůvku, nebo spíše u vyčnívající skály proběhl briefing nejdříve v němčině a následovně v angličtině. Po dohodnutí si max. hloubky a základních signálů jsme naskákali do vody. Naše skupinka se skládala z jednoho instruktora, s nímž jsem byl ve dvojici, a americko-německého páru. Prvních pár minut, stále ještě v malé hloubce, jsme se drželi předpisově u sebe, ale po překročení 20-ti metrové hranice se páreček začal poměrně dost vzdalovat, tak jsem očekával intervenci mého buddyho, ale ten byl na němce nezvykle benevolentní.

Jednalo se o příjemný standardní chorvatský ponor a tak vlastně jediný důvod proč o něm píšu je ten, že moje chorvatská povolenka byla vystavena na SRPŠ kartu, což se mi v několika předchozích návštěvách této země nepodařilo. Jako důkaz přikládám obrázek a dovoluji si tvrdit, že je jedná o první zveřejněný exemplář na Internetu i přesto, že moji kolegové již něco podobného vlastní!

To sobotní (17.7.04) ponor na Ždáni byl jiného ražení. Všichni (Kališnikov, Bezpečák, Seržant i já) se shodli, že takhle čistotu vody na Slapech nepamatují! Náš nejčerstvější člen Petr S. má na Ždáni výhodně pronajatý stánek s občerstvením, tak jsme měli poměrně přijatelný výchozí bod. Jednalo se o velmi příjemný nadstandardní český srpš ponor, tak vlastně proto o něm píšu a taky proto, že mě uchvátila hra barev při pohledu na hladinu. Ze čtyřiceti metrů se jednalo o jasně černou, z třiceti pak o hnědě rudou, z dvaceti o krásně růžovou a z deseti o sluníčkově žlutou. V těch deseti sem na tento úkaz upozornil i Bezpečáka, jenž mi po chvilce romantického rozjímání posvítil svojí výkonnou bodovkou do očí na místo uznání. Jen pro pořádek dodávám, že Serža se ztratil těsně po začátku ponoru (a to ještě na břehu tvrdil, že už ho sólo ponory nebaví!) a Kališnikov asi po deseti minutách, tak jsem nechtěl kazit dojem a alespoň po bezpečnostní zastávce ve třech metrech se neplánovaně odpojil od Marka.

Ostatním nepotápějícím děkuji za podporu ze břehu.

Járin