SRPŠ

Na Holetíně

V sobotu 28. dubna 2001 brzy po ránu vyráží Luboš s Jirkou z Prahy směrem ku Sezemicím u Pardubic kde se koná u kamaráda Miloše sraz účastníků plánované expedice na Kornati v Chorvatsku. Před tím je však samozřejmě také naplánováno potápění a sice tam, kde Luboš s Jirkou zatím nebyli. Lom HOLETÍN je to místo, takže v plně naložené Milošově Octavii vyráží Luboš, Jirka, Petr M. a samozřejmě také sám majitel vozu k lomu vzdálenému asi půl hodiny cesty od Sezemic.

Na místě se dohaduje s majiteli lomu cena za potápění a ihned se nosí vybavení ke břehu. Příkré srázy umožňují prakticky jen jedno místo k zanoření a to je plošina těsně nad vodou na pravé straně lomu. Nosníky plošiny jsou sice na místě, avšak nikoliv samotná plošina. Tak proto majitelé a správci lomu nechtěli žádné peníze. Nad vodou ční jen ocelové nosníky protože se chystá rekonstrukce nejen “zanořovací plošiny”, ale i plata v osmi metrech pod hladinou. Zbytky plata i schůdků jsou naházeny na kupě a připraveny ke spálení. Nicméně ještě jednou musí posloužit. Vše je velice chatrné, ale snad to vydrží. Trosky jsou doneseny svépomocí opět a asi naposledy zpět na své místo. Místní přihlížejí oblékání a přitom se povídá jak jinak než o potápění a potápěčích. Miloš si odnáší po schodech do vody nafouknutý žaket a Petr se mu navrhuje, že by tam mohl třeba jako sletět pro pobavení ostatních, nebo tak něco a dokonce mu chce k tomu dopomoci. Miloš však přežije ve zdraví a jde si navléknout svůj sucháč. Pak se dolů na provizorní plato vydává Petr se svým vercajkem. Když je v  nejlepším ozve se lupnutí, prasknutí, pak žblunknutí a je slyšet jen Petrovo UFF, UFF, UFF, jak lapá v ledové vodě po dechu. Prkno nevydrželo zátěž a Petr je tam až po hlavu – a samozřejmě v tom v čem přijel. Trochu se i praštil, ale žije a ostatní se smějí té kulturní vložce. Nejvíce samozřejmě Miloš, kterému Petr před chvílí chystal podobný osud. Místní pak vypomáhají se sušením věcí. Je doneseno kvalitnější plato a to už drží. Jirka se z něj vrhá do vody a jediný Luboš volí skok ze skály mezi ocelové nosníky (k malé radosti majitelů lomu). Vše dobře dopadne a bez zdržování se jde pod vodu s tím, že se všichni setkají na plošině ve třech metrech ke kontrole výstroje, což se také děje. Miloš si svítí 100W Vegou, Petr má videokameru se dvěmi 60W světly od Loly, Jirka má 20W baterku a Luboš tu svojí “dvacítku” klidně může zhasnout, protože s tímto vybavením ostatních je v lomu světla jak ve dne. Volí se tradičně plavba proti směru hodinových ručiček a těsně nade dnem ve dvaceti metrech. Vrstva sedimentu v lomu je řádná a tak se nesmí moc bláznit a dělat prudké pohyby. Miloš s Petrem tvoří jednu dvojici a Jirka s Lubošem se vznášejí v závěsu za nimi. Trochu se to kalí, ale viditelnost je těch 5m určitě. Teplota vody podle Aladinů 4C a dle SUUNTA 6C, avšak Suunto (EON LUX) jako již tradičně při měření teploty kecá. Šest nebo čtyři stupně, to je jedno. Jirka si totiž dnes půjčil přídavný neoprén s titanem a signalizuje na dotaz Luboše, že je v pohodě a nebude žádné předčasné vynořování. OK. Na dně a stěnách je povlak vypadající jako pavučina a každý to obdivuje. Jsou nalezeni raci i žáby, ale nereagují ani na světlo a chovají se jako kdyby byli bez života. Nejspíš mají ještě zimní spánek a údery srdce jim nezrychlí ani tradiční Milošovo pošťuchování. Necháváme je spát. Škoda, že už zde nejsou ty dvě štiky o kterých nám vyprávěli “místňáci”. Ploužíme se okolo stěn krásného lomu a jsme rádi že je tady a my jsme zde. Ponor je to naprosto pohodový, tentokrát bez “krizovek” a Luboš přemýšlí jak to zdůvodní a co na ten web vlastně napíše. Po 25-ti minutách je ponor u konce. Luboš s Jirkou si na závěr ještě cvičně zkouší dýchání z jedné automatiky s bezpečnostní zastávkou ve třech metrech, ale jinak už to také balí a jdou na břeh. Tam už na potápěče opět čeká Pavel Macura (jeden z největších šéfů SPČR, CMASu a vůbec, kdybyste to náhodou trubky nevěděli) s horkým čajem a je mu tímto skládán vděčný dík, neboť horký desaturační čaj s rumem po ponoru vždy bodne. (Navíc když ho ani nečekáš.) To že byl bez rumu ani nevadilo a zato si všichni hezky popovídali o tom co je nového ve světě potápění a vůbec. Díky Pavle.

Večer se pak u bourbonu typu RX a pár “gambáčů” dojednávala expedice na Kornati , přičemž se tentokrát kupodivu nic nepřehánělo a spát se šlo už po jedenácté hodině...

A tto, tto, tto je vše pánové!

Mějte se chlapi potapěčský...

Luke