SRPŠ

DAHAB aneb svatební cesta v celibátu

Začalo to typicky na letišti: nejlehčí taška vážila 37kg, ale vítěz pak měl 56kg těžké příruční zavazadlo. Hujer vezl 3 kartony v plechu a Předseda 18litrů v plastu (rozuměj Měšťana a ne tvrdej alkohol).

Seržant do sebe na Ruzyni klopil Plzně za 45 Kč s komentářem, že právě začal šetřit.

Přestože se zásoby mohly na týden zdát přehnané, české pivo došlo už třetí den.

Do Egypta letos letěli: Jája a Pája, Nancáci, Kališnikov, Igor Hnízdo, Předseda a Bezpečák.

V letadle nám po hodině letu odmítali prodávat alkoholické nápoje určené ihned ke konzumaci, ale naštěstí rychlým zásahem Předsedy, který koupil v letadle láhev Becherovky a vodky se situace stabilizovala.

Po přistání v Šejku jsme se vpotáceli do prima mikrobusu celkem živí a zdraví a dali už tak rychlému řidiči nerozvážně 5 dolarů. V ten okamžik se mikrobus proměnil v přízrak.

Ubytování proběhlo vcelku klidně, když pominu vyděšený výraz Nancáků (novomanželé na svatební cestě) při oznámení, že máme zamluvený osmilůžkáč. Zatímco někteří vesele popíjeli u bazénu a čekali na neobjednaného potápěčského průvodce, kdy asi přijde dohodnout naše potápko, slabší povahy po několika hodinách nevydrželi psychicky (Hujer vypadal jak reklama na TELE 2) a zavolali na českou potápěčskou bázi v Dahabu. Tam na nás již radostně čekal český divemaster Lukáš. Byl to jeho poslední radostný okamžik tohoto týdne.

První den potápění proběhl normálně v rytmu SRPŠ, jen Lukáš po nás zádumčivě pokukával.

Druhý den nám jako průvodce oznámil , že sice neví, jaký máme výcvikový systém, ale nechápe, proč se potápíme vždycky každý sám. Na to jsem mu jako Bezpečák odpověděl, že se ve dvou víc bojíme a v Čechách se potápíme taky samostatně a to si musíme sucháč zapínat o strom pomocí provázku a háčku.

Po této výměně bezpečnostních směrnic již rezignoval a staral se pouze o to abychom nepřekročili nulový čas o více než 30 minut.

Po proplavání Caňonu a Blue Holu (chtěli jsme tam na nočňák, ale stihli jsme jen noční Caňon) na nás čekal výlet na vyhlášený vrak Thistlegorn na který se někteří z nás vyzbrojili Nitroxem a někteří průjmem.

Vrak je fantastický a díky našemu buddy systému každý viděl něco, Míra (nadržený novomanžel v celibátu) například přehlédl motorky a Igor Hnízdo vrak.

Loď pod vodou i nad vodou byla vynikající včetně posádky (jsou to čtyři hodiny plavby tam).

Konkrétní postřehy:

• Hujer se chystal proplout Blue Hole bez brejlí.
• Nancák celý týden chodil do vody v bazénkách a nejvíc odřenej jsem byl já.
• Seržant odmítl dodržovat “nesmyslné” deko zastávky podle Hujerova počítače (ten měl při každém opakovaném ponoru o 5 minut delší deko než Seržova Cobra).
• Nancy neotěhotněla.
• Kališnikov se mimoradne neposral (rozuměj neměl průjem).
• Igor Hnízdo přežil.
• Předsedovi došlo pivo třetí den (měl 18 litrů).
• Já ztratil hodinky, zničil podvodní pouzdro a kameru (ne úplně - teda hodinky jo, ale pouzdro jenom trochu a kamera se na konci zájezdu sama opravila.
• Nejdelší deko 24 minut.
• Nejtěžší okamžik – na Ruzyni u odbavovací přepážky.
• Nejhezčí zážitek - Caňon na nočňáku při zhasnutejch heligonech.
• Nejhorší zážitek- třetí den když došlo pivo.
• Největší podfuk-Seržant ohlásil na dotaz průvodce v šesti metrech, že má 40 barů a neměl nic(bál se, že by musel z vody).

Závěr : Dahab stojí za to a CK Planeta se o nás dobře postarala.