Už ve středu jsme vyrazili směr Chorvatsko - Rovinj, a tím padla všechna moje předsevzetí, že již nikdy více nevstoupím do země obývané tak pracovitými, poctivými a příjemnými lidmi. Cestou jsme se stavili v Plzni pro půlku našeho pedagogického sboru Ivana Kováře. Nekonečnou cestu jsme mu zpříjemňovali stále novými dotazy týkajícími se potápění (Kursk a Blue Hoole stihneme snad někdy příště). Co naplat, pokud jsme s Bezpečákem chtěli postoupit dále v našem technicko-potápěčském snažení, nezbylo, než se připravit na vřelé chorvatské přijetí. Jako tradičně začal, úsměvem“ chorvatský celníků.
Na čtvrtek odpoledne byl naplánován náš první
ponor. Jako lokalita byl vybrán vrak
lodě Istra ležící ve 42m. Cestou
se nám podařilo zbavit se skupinky sporťáků (sportovních
potápěčů) z Rakouska. Tím jsme na lodi zůstali sami s kapitánem
a nezbytným a perfektním supportem. Během „chvilky“ jsme
na sebe naházeli těch pár maličkostí, co budeme pod vodou
potřebovat (viz. foto) a narazili jsme na první problém, se
kterým jsme se potýkali ještě několikrát - nemohli jsme vstát.
Plán ponoru zněl jasně, až dosáhneme 50barů, ukážeme si a
podél lana vystoupáme s nezbytnou dekompresí. Zdaleka jsme
nedosáhli ani oněch 50barů a po třiceti minutách na vraku
zaplatili 55minutovou dekompresí. Ta nám poskytla dostatek času
přemýšlet, jestli zrovna tahle cesta potápění je ta, kterou
jsme chtěli jít. Ačkoliv jsme si to neřekli, tak myslím, že
ani jeden nelitujeme.
Druhý den ráno
jsme vyrazili vrak parníku Barona
Gautsche. Jako dýchací médium
jsme pro dno zvolili EAN32 a pro dekompresi EAN40. Po celou dobu 
ponoru jsem se
nemohl zbavit pocitu, že Jindra Bohm, druhá polovina našeho
pedagogického sboru, se na vraku chová doslova jako doma. Pro
dopolední drezůru ve vodě jsme zvolili terény v okolí jeskyně Banijola.
Zde jsme cvičili výměnu masek a plavání bez nich, zavírání
ventilů při plavání, atd. V sobotu - den zkoušek - jsme se
ještě jednou vydali na Istru. Marek, Jindra a Ivan byli ještě
odpoledne na nějakém dalším vraku. Pro nenadálé bolesti zad
jsem se tohoto ponoru nemohl zúčastnit (přitom jsem nic extrémně
těžkého kromě cca 70kg výbavy nezvedal). Volný čas jsem svědomitě
věnoval učení a soustředění se na blížící se zkoušky.
Večer jsme byli pozváni k Jindrovi na grilování
spojené s teoretickou zkouškou. Rozhodli jsme se nenechat nic náhodě
a připravili spoustu dobrot z naší zahrádky. Zatímco se
peklo maso, my se smažili při testu. Nakonec vše skončilo
podle očekávání - dvojnásobně úspěšným složením zkoušek
a konzumací dobrot z naší zahrádky. V neděli jsme se
potopili jenom ze břehu, abychom dodýchali flašky a zúročili
naše vědomosti. Ponor proběhl nad očekávání hladce, přestože
jsme dosáhli závratné hloubky 4,1m.
V tomto příspěvku jsem se záměrně vyhnul hodnocení námi prokázaných potápěčských dovedností. Musel bych totiž bezpodmínečně přistoupit k něčemu, co je nám tak cizí, SAMOCHVÁLE.
PS: Jako zajímavost uvádím, že při psaní tohoto příspěvku, jsem zjistil, že jako synonymum pro slovo „Bezpečák“ nabízí MS Word slovo „Bezperák“. Někdo by si mohl snad myslet, že to je náhoda.
Předseda
