SRPŠ

Pod plachtami a pod vodou…

Původní název: Expedice Kornati 2001
Oficiální název: Expedice Babič (po návštěvě několika hospod a ochutnávce místního vína)
Popis akce: Jachting, potápění
Stát: Chorvatsko
Termín konání: 12.-19. května 2001
Účastníci: Luke, Sergeant, Jirka Lukkinen, Petr Madurkay., Miloš Culka.
Navštívené ostrovy: Pašman, Murter, Knežak, Veli Iž, Dugi Otok, Lernaka (Kornati)
Použité jachty: Bavaria 36, Elan 38
Cena za expedici: 12 500,-Kč/os (včetně dopravy, pojištění a nového lanoví kosatky)
Spotřeba tekutého chleba: 8x kartonů Gambrinusu 10%
Potápění: 2x vrakové potápění, 1x vrak nenalezen, 2x normální ponory
Vybavení pro šest lidí: 8x 15l, 1x 10l, 2x 18l, 1x seržantovy zdvojené “desítky”, kompresor
Objednáno u : TPS centrum Brno (vynikající služby i ochota)
Počet mrtvých: kupodivu 0

Bavaria36 (s ní jsme vyplouvali z Biogradu). Představte si v interieru 12 lahví s kompresorem a je to to pravé...

Elán 38 - plavebně určitě lepší jachtička. Vpravo přístrojový panel - byl to boj některé kontrolky pochopit...

Jachta typu Bavaria36 jménem Dori Duz. Při přebírání v přístavu Biograd proběhla přísná přebírací kontrola, ale lézt na vrcholek stěžně a kontrolovat, zda jsou vpořádku všechna lana kosatky vážně nikoho nenapadlo.
Dávat úplatky, aby nám dali lepší loď bylo pod naší úroveň. První úplatek, který v přístavu padnul, věnoval Miloš místnímu popeláři aby se ho zbavil!
Vyplnění papírových formalit proběhlo bez problémů, jen seržant napsal do kolonky křesní jméno: sergeant.
Při přebírání lodě nám po důkladné kontrole museli vyměnit akumulátory a bombu na plyn. Při prvním vyplutí na moře jsou na okolních jachtách mrtví smíchy nad naší činností, ale je to bez škrábanců a poškození. Tankuje se nafta do plnejch až to stříká pojišťovákem do moře. Nafukovací člun přivázat k zádi a hurá na moře. Během prvních tří hodin už víme na co slouží některá lana a práce s plachtami je o něco málo svižnější. V 19.00hod je toho buzerování od kapitána Miloše tak akorát dost a kotví se v zátoce "U Triluke". Zároveň je zjištěno, že ti mamlasové z maríny, nebo naši předchůdci, zapojili motor kotevního vrátku do zkratu, až se kouří z kabelů. Ihned je jasné proč šla jedna z baterii do pr... Holt jim to musíme opravit. Padají první panáky whisky i pivo. Přežili jsme prvních pár kritických hodin. Zároveň kuchař Standa oznamuje, že nefunguje sporák. Trvá jen půl hodiny než je nalezen ten správný kohout a sporák sporákuje.
Miloš říká, "Pálí mě rty jak sviňa."
"Chceš pomádu na rty?" ptá se Luboš
"No to si dám radši panáka." rychle přemýšlí kapitán Myšák a takhle to pak jde celý týden.

V neděli ráno začíná Myšák šachovat s motorem člunu, přesouvá ho složitě na palubu (prý brzdí plavbu), a pak ho po hodině pokusů s umístěním vrací zase zpět na člun. Jde tedy psát deník, přičemž se ptá jak se má co vyplnit. Standa se mu posmívá a říká, "Ještě, že máme nenormálního kapitána. Ten normální by nás asi zabil!!!"
Vzápětí seržant zhora volá, "Jé, uplaval nám člun!!!"
"Kdopak ho asi vázal?" usmívá se Petr.
"Děte všichni do prdele." zvolá Miloš ta slova a vrhá se do moře na první ranní rozplavbu a za mohutného povzbuzování posádky dostrká člun zpět s provazem v zubech.
"Je ti zima?" ptá se Luke
"Již jsem se rozplaval." oznamuje Myšák
"Hm, tak tam dole ještě uvolni kotvu, trochu se nám zamotala." a Myšák se kupodivu nebrání. Jen se trochu diví co to okolo něj plave? Ale, to nic, to si jen Jirka odskočil na "velkou" na WC. Miloš má dost.

Původně jsme si chtěli koupit patřičná povolení ke vstupu do Národního parku Kornati, ale protože jsme je v neděli na ostrovu Murter nesehnali (v neděli se nemaká), tak jsme se na všechna povolení vykašlali. Jedeme na sever. Cestou ztrácíme chromovaný kryt rollfolku a Miloš tajně doufá, že si toho nikdo nevšimne (bohužel marně). Standovi se podařilo utrhnout palubní sprchu a snaží se jí lepit. Jako vystužení chce použít vařečku, ale v tom mu Luke naštěstí zabrání. Přestává foukat vítr, ale nejde naplno vytáhnout hlavní plachta. Lukeho musí vytáhnout na stěžeň, aby jí uvolnil.
Navečer se koná potápění u ostrova Veli Iž. Luke nějak nemůže vyrovnat tlak ve středouší a tak ukazuje Jirkovi a Seržantovi, ať jdou sami. Pak se plácá sám v malé hloubce, zkouší uši profouknout a vyhlíží ty dva až se vrátí. Když mu pak seržant zákeřně ze zálohy zatahá za ploutev jako žralok MAKO MAKO, dostane Luke málem infarkt. Lokalita, ale nic moc. Pak jdou na to Miloš s Petrem, ale taky to tu hodnotí velmi bídně. Jirka zatím učí nepotápěče Standu potápět a pár návyků tento borec pochytí. Jen ta spotřeba 60l vzduchu budí trochu rozpaky... Jirka ho hodnotí vcelku kladně, "...moc nezmatkuje, pouze když se napije!!!" a všichni ze Standy mají radost.
V pondělí ráno: Luboš dává rozplavbu (opět kosa jak sviňa), Seržant jede na člunu s odpadky (a neví se jestli se, jestli se ještě vrátí), Petr ladí GPS, Miloš spravuje záclonku, Standa ještě chrápe, Jirka dělá "volská oka na pánvi". Po úklidu se vyráží na moře a padají takovéto hlášky, "Mohli bychom vytáhnout ten"bazmek" (ráhno) na kosatku. To jsme ještě nezkoušeli." navrhuje Petr.
"Pravda, to jsme ještě nezkurvili." konstatuje Myšák.
"Hlavně nějaká akce." na to Petr.
"Jasně chlapi, ráno se o tom ze srandy mluví a za chvíli se to zkouší." Miloš
"Hoši odborník by asi brečel." říká Petr
"Tak a teď bychom mohli zapnout toho autopilota." navrhuje Standa
"Jasně, ten je zkurvenej jenom trochu!" chechtá se Petr.
"Na co je tenhleten provaz?" ptá se seržant.
"Tak ho povol, schválně jestli nám spadne stěžeň?" hecuje Petr
"Má to dvě brzdy, tak bude asi důležitej." zkoumá lano Miloš
"Tak ho povolíme radši až v přístavu, že?" navrhuje Petr srkajíc chlazené pivo
Nálada je dobrá, kluci jedou filmovat jachtu ze člunu přičemž si ani nezapomenou startér, takže Miloš dostává spásný nápad. Otvírá další lahev whisky typu CLAN CAMPBELL a Luboš říká,"No to je fakt dobrej nápad - už jsme dlouho nechlastali."
"Je výhoda, že na tom moři budeme smrdět jen po chlastu." medituje Miloš a pokračuje "To jsem dostal k svátku (whisky) a podařilo se mi to uchránit před Kubánkem."
"Tak to si budu pamatovat." ozývá se Standa z podpalubí.
"Hele, PADI doporučují 36 hodin před ponorem nepít alkohol." ozve se seržant po dlouhé době. "Cha, cha, cha." smějí se všichni a takhle to jde celou plavbu.

Odpoledne potkáváme delfína a dáváme ponor na pěkném vraku bulharské obchodní lodi najeté na mělčinu na severním výběžku ostrova Dugi Otok. Kapitán tenkrát nějak nepochopil místní navigaci. Pak se ještě cvičně potápíme na dřevěném vraku v zátoce LUKA SOLIŠČICA, ale je to spíše na šnorchla, než na pořádný ponor. Prakticky si někteří pouze dodýchávají flašky.

V noci pršelo, ale úterní ráno je opět jasné, ale větrné (dvoumetrové vlny mimo záliv a jachta na boku). Petr píše lodní deník: "Máme ujeto10 mil na plachtu a 13 mil na motor."
"Napiš to opačně ať jsme větší frajeři:" navrhuje Miloš
"Já nebudu lhát - jsem Mirek Dušín." brání pozici Petr a ptá se, "Hele, jakým kurzem jsme jeli včera?"
"Nejdřív 310 a pak 314." odpovídá Miloš
"To se teda pleteš." na to Petr
"To se teda nepletu."
"No dobře, ale pak jsme jezdili po pevnině!!! Napíšu sem 240 odhadem." rezignuje Petr
"Nelži tam Marku, Mirku Dušíne?" volá Miloš a všichni se chechtají.

Odpoledne při plavbě se však utrhla kosatka na vrcholu stěžně (každodenní toť katastrofa) a hledá se místo k opravě. Jako zázrakem je nalezen 150m hluboký bunkr pro torpédovky a kosatka je chycena náhradním lanem. Doplňuje se voda z kohoutku na konci bunkru a Standa dělá jako vždy skvělý oběd. Pak se do zblbnutí křižuje proti větru a kotva je vyhozena v místě s názvem BRBNIJ.
Cestou se roztrhla kosatka. Miloš jí pak svědomitě zašívá. Na kotvě vydrží jachta pouhých 15min a na to, že jsme se utrhli z kotvy nás musí upozornit místní obyvatelé, ač Standa sedíc na palubě a sledujíc dalekohledem pohyb na břehu nic nezaregistruje. Kluci jdou večer do hospody na víno Babič.

Ve středu ráno se sundává kosatka, protože včera při tom větru to nešlo. Jen se udělala komedie místňákům. "Sedák" s Lubošem nahoře na stěžni dělá své a kosatka je dole. Zároveň však Luboš zjišťuje, že deset z dvaceti pramenů ocelového lana předního stěhu je prasklých a dlouho to nevyrdží. To dlouho, vytrvá asi do té doby, než Miloš zašije plachtu a pokusí se jí vytáhnout nahoru a namotat. V tu chvíli ocelové lano držící kosatku i hlavní stěžeň praská. Stěžeň v tu chvíli před skácením do moře drží pouze nylonové lano kosatky. Krása.

Kupodivu po pár telefonech s marínou Biograd a TPS centrem v Čechách je věc vyřešená a chorvati nám předávají novou jachtu a sami odjíždějí na té naší poškozené zpět do maríny. Dost koulejí očina na naše flašky a kompresor, ale co jim zbývá. Máme Elan 38 s názvem SYRTAKI a hned je znát, že to lépe jede. Mezitím se čekání na novou jachtu vyplnilo dvěma ponory, ale hodnocení je tak střední. Holt to tu neznáme. Petr píše SMS své manželce, že jsme potopili loď a její odpověď je rychlá, "To si děláš prdel?" A večer se jde opět do hospody na Babič.

Ve čtvrtek se odplouvá hned po ránu - směr Kornati a je to neustálý boj proti větru. Dost se křižuje, ale nakonec je tu 20m široký průjezd mezi ostrovy a jsme v národním parku. Skutečně pěkné. Kotvíme u ostrova Levrnaka, kde je hospoda i potápěčská báze, ale moc se k nim nehlásíme z prostého důvodu, že jsme tu vlastně na černo. Připlouvá další jachta s českou posádkou a její osazenstvo ihned razí do hospody. My plujeme pod Rakouskou vlajkou a tak nás ignorují. Když je pak večer zdravíme na terase hospody, "Nazdar chlapi!", nevěřícně kroutí hlavami a říkají, "Šmarjá další Češi - to zas bude v zátoce nablito!!!" Nakonec skutečně blijí jak šakali a všichni toho mají plné kecky. Jednoho si dokonce musí na loď odnést. Rachot je v hospodě nepopsatelný na to že jsme tam pouze dvě jachty. Ostatní se jí zdaleka vyhýbají a není se co divit. Hospodská radši už nevychází a obsluhuje manžel.

V pátek ráno je vedlejší jachta podezřele tichá, nic moc se tam nehýbe a když, tak pomalu a ještě se to drží za hlavu. My jedeme na ponor. Jirka s Lubošem si vyslechnou Myšákovo půlhodinové školení, jak mají správně ukotvit člun a mažou pryč na vrak, který je ale neznámo kde v zátoce. Vůbec nic zajímavého nenajdou a odevzdávají člun Milošovi. Pak vyráží skupina dvě - Miloš, Petr a seržant, kterému není po včerejšku nejlépe. Ostaní vegetí a baští zásoby. Po dvou hodinách připlave k jachtě Miloš a vyhlašuje záchrannou akci. Na útesu uprostřed zálivu se Myšákovi podařilo protrhnou přední plovák člunu. Jen tak, tak dojeli ke břehu. Jachta pak krouží kolečka poblíž břehu (zakotvit se nedá kvůli velké hloubce) a chlapi v neoprénech tahají náklad ze člunu plavmo na jachtu. Nakonec tam je dopraven i člun s motorem a tento umístěn na palubě. Seržant je zraněn na rukou, jak se obětavě snažil zabránit srážce člunu s útesem. Hodně to bolí.

A teď rychle do přístavu Biograd. Jen aby vydržel motor. Po dvaceti minutách se však z motoru ozve vysoký polašný zvuk a motor je nutno vypnout. K plachtám a manévrovat v průlivu. Radost. Motoru však nic není, jen nevydrží pracovat ve vyšších otáčkách. Další cesta je pak celkem pohodová, ale je vyhlášen zákaz všech depresivních, nebo katastrofických scénářů, či návrhů. Jachtu zakotvil Petr a nutno podotknout, že úspěšně a již na druhý pokus. Večer pak přišli nějací Němci a ať vypadnem, že oni tuto jachtu mají ode dneška zaplacenou a chtějí na ní spát. Ani náhodou. My jí předáváme až zítra, takže smula - neměli nám jí půjčovat. Němci kráčí ku hotelu a my zůstáváme.

Ráno se pak řeší škody a stojí nás to 150 DM od kterých nechtějí na maríně ustoupit. Je to pojištění kauce a zaplaťpánbu za ně, protože jinak bychom museli složit na úvod plavby 2000 DM, ze kterých by nám teď na závěr strhli 1600 DM na které ocenili škody na jachtě, ač jsme za některé nemohli. "Šestnátset márů - to by fakt zabolelo." svorně kýváme hlavami a polemizujeme nad tím jestli nám zde ještě něco, někdy půjčí...

Luke