SRPŠ

Malá Amerika ** 24. března 2001

…ze dvou nezávislých zdrojů bylo potvrzeno, že lom Mořina – Velká Amerika, bude tento víkend otevřen a tedy, že by to mohla být tutová potápěčská akce. Opak byl však pravdou a ocelová vrata zavřeného lomu naštvala nejenom nás. Dva terénní džípy Marka a Kamila stály bezradně před vraty, a Marek prohlásil, že tohle bude někoho zatraceně bolet. Jarda, Radim, Luke, sergeant, Kamil, Marek i jejich slečny koukali chvíli dosti bezradně. Co teď?

 Padl nesmělý návrh zkusit to na lomu Malá Amerika, který je tu poblíže. Jo, jenže nikdo nevěděl kde přesně. Kamil tam byl naposledy před dvaceti lety, ale Jarda se vytasil s GPS přístrojem kde měl k údivu všech zadanou polohu tohoto lomu. Vyrazilo se tedy, ale popisovat cestu? Nevím kolik bylo porušeno předpisů, zákazů a nařízení různých institucí, ale zcela jistě hodně. 4x4 pohon džípů byl v rozmoklém terénu na cestách i necestách v pernamenci několikrát. Když byl dotyčný lom nakonec nalezen, nemohl tomu Kamil uvěřit, nicméně GPS ukazoval správné místo. Že jsme skutečně na Malé Americe bylo jednak napsáno barvou na skalní stěně a potvrdili to i nějací trampíci, kteří zrovna vylezli z jedné ze štol, kterými jsou místní skály provrtané.Začaly se nosit věci k vodě, ale na rozmoklém srázu to nebylo zrovna nejednodušší. Bylo u toho hodně nadávání, hodně bahna, kluzkých skal a zase nadávání. Když se dopotácel dolů Marek s jeho bolavým kotníkem, zcela bez legrace prohlásil, že nahoru se už nedostane ani sám, natož s bagáží.

Teď nás však čekal ponor a tohle se bude řešit až po vynoření. Luke byl z nějakého důvodu rychlejší než ostatní a tak byl nucen 15 minut čekat v šestistupňové vodě, než se ostatní laskavě obléknou. Na ponor šli společně Marek s Radimem v sucháčích a pak trojka Jarda, Luke a sergeant. Luke navlékl jeho tři polosuché vrstvy titanu od Beuchata, Jarda šel do polosuchého Marese a sergant  zbaběle  do sucháče. Tato trojka volila směr plavby proti směru hodinových ručiček a Marek s Radimem přesně opačný. Viditelnost byla slabých 2-3m, samozřejmě pokud se někdo nedotkl ploutví dna - pak měl opozdilec smůlu.

 Na dně v hloubce 8 m je k vidění spousta hutního materiálu používaného kdysi při těžbě, včetně velkého motoru, občas odpadky nezodpovědných trampíků, pár okounů, kamínky poskládané potápěči do různých tvarů a v nejvzdálenější části pak na dně pomníček se vztyčeným železným křížem. Tam se trojice po půlhodině poprvé vynořila a Jarda navrhoval rychlejší postup z důvodu chladu na ruce a také apeloval na to, aby Luke se sergeantem laskavě přestali hrát pod vodou „bejzból“, o což se skutečně s malým úspěchem pokoušeli. Při zanoření se navzájem ztratili, a musili se se opět po půlminutě vynořit, aby se našli. Pak už ponor proběhl bez dalších komplikací, až na to, že sergant plaval se skloněnou hlavou jak beran, až narazil do trčící ocelové trubky, což Lukeho tak pobavilo, že se pod vodou rozchechtal na celé kolo, až se mu zalila maska a musel ji vylévat. Skupině v sucháčích se ponor líbil  méně a po dvaceti minutách už byli zpět na břehu. Moc se z nich nedalo vytáhnout, snad jen to, že si dole hráli „na atomovou bombu“, kdy okolo sebe zvířili sediment tak, že se vůbec neviděli. Druhá skupina pak měla ohromnou radost, když tudy za pár minut proplouvala.Vynášení věcí srázem byla méně příjemná záležitost, ale Kamil nahoře rozbalil dokonalý piknik  a lahvové desaturační pivo všem docela bodlo.

Cestou zpět do Prahy pak stojí za zmínku jen návštěva lunaparku cestou, kde celá skupinka potápěčů k velkému pobavení místních, řádila na elektrických autíčkách i střelnici a pak také návštěva místní restaurace.

Díky nutnému fyzickému výkonu, který je třeba před a hlavně po potápění na této lokalitě podat, doporučuji (pokud nechcete vyloženě posilovat, či odtučňovat), ukecat vaše drahé polovičky – slečny potápěčky, aby se na to tady prostě vybodly! Howgh.

PS. Druhý den přišla Lukemu od Marka tato SMS: Moc dekuju za hezky vylet - lezim na ARU a mam se moc dobře. Marek.  Vyděšený Luke pak okamžitě volá zpět a obává se nejhoršího. Marek bere telefon a po opatrném Lukeho dotazu se chechtá, „Ty vole, mě ti bolí snad úplně všechno. Ne, na ARU  v Krči nejsem, ale nejradši bych si tam po tom výletě lehnul. Příště až budete zase chtít někam slaňovat blbouni, tak o tom chci předem vědět!!!“ chechtá se Marek…

Luke