SRPŠ

Safari Egypt

březen 2004

Poděkování zúčastněných srpšáků Pepovi Vackovi z FINN SUB s.r.o. za zorganizování zájezdu a
Tomáši Melichárkovi z DIVE CREW za perfektní péči průvodce a garanta zájezdu.

Ahoj Luboši,

nevím kdo co o této akci podrobnějšího napíše, ale já o ní podám aspoň nejzákladnější info ve smyslu, že safari

na Honzíky splnilo očekávané. Téměř každý účastník viděl moře, písek, loď, záchod, švába, murénu, žraloka i mantu

ale byla k vidění i moderní pokroková výstroj viz foto níže. Absolvovali jsme krásné lehké mělké ponory v labyrintech

i náročnější ponory ve větších hloubkách a to bezdekompresní i dekompresní v klidném i rozbouřeném moři

v proudech s nutností přeparkování lodi se samosběrem Zodiakem ale i bez proudů a bez samosběru.

Kališnikov

Doplnění Safari Jižní cesta po Kališnikovovi

Vzhledem k tomu, že v březnu bylo cca 30% členů nebo jejich SRPŠ manželek, anebo družek březích nebo těsně po slehnutí, tak bylo nabíledni, že nebude účast slavná.

Očekávání se potvrdilo. Jel Seržant (slehnutí cca 21 dní po návratu), Kališnikov (slehnutí před 18 lety) a já (slehnutí cca 90 dní před odjezdem). Ostatní členové nemohli z rodinných důvodů.

Jeli jsme s již vyzkoušenou CK Melichárek T. (www.divecrew.cz) a spoluorganizátorem celé akce byl Pepa Vacek (www.suunto.cz ) .

To, že jsme neprohloupili, jsme poznali již ve freeschopu v Hurghadě, kdy jsme udělali slušný komín z kartonů plechovkových piv. Cesta probíhala srdečně, stačil jsem cestou do Hamaty napsat domů, že vše je ok a že se rozepíši později (až naskočí signál). Tuto zprávu jsem odeslal po týdnu, kdy jsme se již vraceli do Hurghady a tím pádem na signál.(Máme oficiálně garantováno od majora egyptské policie, že od září 2004 bude signál i v Hamatě.)

České pivíčko bylo z letu vychlazené tak, že tu a tam byla zastávka na odskočení v pustině i přes to, že autobus měl své WC.

Po příjezdu do města Hamaty jsme si potvrdili, že máme štístko. Byly takové vlny, že Zodiak s motorem jak z Tatry nás převážel na naši loď po čtyřech pasažérech rychlostí perestrojky kormidlované Fidelem. Po ubytování jsme si nastrojili naše miláčky (byla povolena dvojčata, eventuelně stage lahve, pro skromnější lidi čtrnáctilitrové lahve a pro instruktory dvanáctky z hliníku, takže vlastně 11,2 litru. Dle slibu od druhého dne svištěl nitrox, což rozradostnilo většinu potápěčů, kteří to nezapomněli ohlásit vrchnímu blanderovi arabského původu.

Při seznamování s ostatními kolegy zájezdu jsme se rozpovídali o fotografování a filmování pod vodou. Po asi hodinové debatě, kdy snad každý na lodi „utopil“ kameru nebo foťák jsem znepokojen zmizel do podpalubí, snad poprvé vyndal po čtyřech letech aktivního filmování O kroužek z podvodního pouzdra na kameru, vyčistil, namazal,vytřel a vyleštil vše co šlo. Uspokojen jsem se vrátil k debatě a chytře se usmíval. Při prvním vyvažovacím a seznamovacím ponoru mi v deseti metrech vystřelil blbě nasazený O kroužek a ani přes řev počítače a následné vyfoukání vzduchem jsem plně zaplavený přístroj již nikomu nemohl doporučit.

Moře nás nezklamalo. Na vyhlášených lokalitách Svatého Honzíka jsme se nemohli kvůli vlnám ani zakotvit, natož potápět. Naštěstí připravené „náhradní“ lokality byli nádherné, potkali jsme několik žraloků, kteří se vždy přiřítili, když byli vybité baterie nebo alespoň vypnutý foťák, několik mant, které připlavaly pouze ke skupinám bez foťáku a u nich dělali lopingy, které známe z filmů.

Noční ponory také gradovaly, neboť naše skupina (3 „lidi“) začínala s osmi světly, končili jsme se čtyřmi a všechny jsem měl já.

Náš zdravotní stav se také neustále zlepšoval. I přes silnou koncentraci kyslíku se Seržant neustále vymlouval na únavu. Jeho manželka - březí lékařka mu pro jistotu předepsala kvůli nachlazení, které si přitáhl z Čech, užívat brom. Kališnikov si potvrdil u primáře ušního oddělení, potápějícího se na lodi s námi, že je hluchý, a že hluchý zůstane. Já měl štěstí. Od třetího dne jsem měl jen zánět středouší.

Za zmínku stojí také technické vybavení potápěčů, které jsem měl zákaz nafotit. Důvod byl jednoduchý. Dva kolegové z Moravy neznali Pepu Vacka a tudíž kazili formaci nastrojených potápěčských souprav automatik a počítačů SUUNTO, které měla většina zdablována pro případ náhlého ochlazení a zamrznutí. Přestože tato výprava byla slušně vybavena digitální technikou (pominu utopený jeden fotoaparát a moji kameru), bylo nám divné, že jediný Tomáš Melichárek má podvodní fotografie výrazně jinak barevné a nemá jich sto a více za ponor. Na náš dotaz nám skromně odpověděl, že má za sebou rok studia fotografie a zájemcům během několika minut vysvětlil a během několika vteřin nastavil nebo ukázal základní pravidla fotografování pod vodou, mimo jiné vyvážení bílé, což se stalo hitem tohoto zájezdu.

Díky této péči mohu doporučit nekupovat Sony ani Samsung, protože nemají manuální nastavení bílé, což poznáte při domácím tisku fotek tak, že Vám dojde modrá barva za pár chvil.

Na závěr jsme se dohodli, že takto vynaložené peníze za zájezd nejsou vyhozené, což snadno doma vysvětlím koupí nové kamery a pouzdra (již se nevyrábí tento model), neoprénu( srazil se mi přes vánoce), fotoaparátu včetně pouzdra (mám Samsung, kde nejde vyvážit bílá a tím pádem vyhazuji prachy za cartrige).

Bezpečák