SRPŠ

Peklo na Baltu

září 2004

Je pátek 4. září zkratkou přes Plzeň, kde nakládáme u Ivana čtyři tři sta barové padesátky hélia míříme na Rozvadov a na polské vrakoviště Hel. Časně ráno se setkáváme s první dvojicí z desetičlenného týmu výpravy na Balt, toho času mířící na snídani. Čekání na vyložení cajků předchozí skupiny si zkracujeme rekognoskací baru hospod a vináren. Toho dne se nám nalodit nepodařilo. Vše napravujeme následující ráno a vyplouváme bičováni tvrdým baltským klimatem na rozbouřené moře. Strojení na úvodní ponor nám komplikuje slunečné počasí teplota 26stupňu C a absolutní bezvětří. První dva ponory děláme na vracích Delfín a Groznyj oba ležící v temných vodách Baltu ve 20 metrech. Ve večerních hodinách po dofoukání lahví zúročujeme znalosti z předchozího hledání a jako konferenční místo vybíráme bar KAPITÁNA NEILSONA. Pondělí nás uvítalo slunečním počasím a my vyrazili na vraky Abille (do 47m)a Tralowiec (do 42m). Zaznamenáváme první ztráty na výstroji. Během ponoru se propadáváme do větší a větší tmy to jak postupně zhasínají některým kolegům zatopená světla. V přístavu mícháme trimix a nitrox a přepouštíme kyslík na úterní ponor na 180metrů dlouhý vrak lodi Franken odpočívající více jak padesát let na dně v hloubce do 67 metrů.

Jdeme do vody rozděleni na dvě skupiny, Radim a já jdeme ve druhé skupině. Padáme podél sestupového lana,které končí na kapitánském můstku v 48m. Sestup dokončujeme klasickým cinknutím našich lahví o sebe protože zabrzdit volný pád dole bez dotyku je nad naše síly a je to již náš zvyk, že Radim sviští první a já ho pronásleduji.

Kontrola výzbroje a opouštíme lano a sestupujeme do plánované hloubky 62metrů. Obeplouváme utrženou příď a chceme se pomalu vrátil. Nejde to, je tu silný proud, který nás tlačí na střed lodě. Svižně se přesouváme nad záď, kde ční hlavní komín s desítkami polámaných stožárů. Viditelnost je úžasná možná až 30 metrů. Náš čas se blíží k dvacáté minutě a víme, že musíme nahoru. Gratulujeme si , že jsme opustili sestupové lano a čeká nás výstup volnou vodou s již špatnou viditelnosti do hloubky 30 metrů, kde střílíme dekobojky. Radim první, po chvíli já a pak svičujeme v 21 metrech na nitrox a visíme plánované deko. Po chvíli slyšíme naší loď jak propluje nad námi, aby nám dala o sobě vědět. Přecházíme na kyslík v 6ti metrech, děláme airbreak vracíme se na kyslík a pak se pomalounku vynořujeme na hladinu.Uplavali jsme od sestupového lana asi 500metrů. Připlouvá loď Hestia se skvělým kapitánem Jurkem a pomocníkem Mirkem. Jsme poslední na palubě a po odstrojení vyplouváme zpět do Helu.

V přístavu mícháme směsi na příští trimixový ponor a kapitán nás upozorňuje na špatné počasí ve středu.

Po snídani nám kapitán oznamuje, že vyplujeme, ale nebude to žádná sranda. Vlny mají i v zálivu bílou čepičku a na moři je to čepice. Strojíme se a já zjišťuji, že mám roztrženou krční manžetu u obleku. Pro dnešek asistuji ostatním.

Moře běsní a Jurek hází sestupové lano kousek od vraku Parowiec (48-59m). V těch vlnách mu sonar ukazuje pod různým úhlem takže se nikdo nediví. Skáče první skupina do vody. Na lodi to je ve skafandrech špatný tak druhá skupina podá za první již po 11 minutách. Dole je mela, vrak tažného remorkéru ne a ne najít a tak to první skupina vzdává a vystupuje. Druhá také nemá štěstí. No nevadí, zítra si spravíme chuť na Frankenovi.

Mícháme směsi a lepíme manžetu.Snad vydrží.

Ráno je moře klidnější a tak je Franken potvrzen. Radimovi odešlo ucho a beru si jeho sucháč. Kapitán trefuje až napotřetí kapitánský můstek, ale po včerejšku radši každý počká.

Plán ponoru stejný, v druhém podpalubí jsou objeveny 150mm nábojnice a další střelivo. Čas je neúprosný, dvacátá minuta se zdá jako by neměla žádné předcházející. Pomalý výstup a deko. Vše ok. Loučíme se s Baltem.

Příští rok uděláme jenom Frankena.