SRPŠ

Leštinka - aneb potápění ve stylu SRPŠ
24.4.2004

Když mi tentokrát v neděli večer volal Luboš, držel jsem právě misku s rozdělanou sádrou v ruce. „Čau Kališnikove. Píšu právě Leštinku. Nemáš pár zajímavých postřehů?“

V tu chvíli jsem si nic vtipnějšího nevybavil než abych ho odbyl slovy: „Napiš si to sám. Byl si tam stejně jako já a mně tuhne sádra“. Luboš si mé zoufalé situace s mobilem na rameni a špachtlí a sádrou vůbec nevšímal a suše dodal: „Ale ty si tam byl déle než já.“ Uznáte sami, že to rozhodlo. Ono to sádrování vůbec není špatné. U toho si krásně vzpomenete i na to, co se vůbec nestalo. A aby jste nebyli ochuzeni o to co předcházelo mému sádrování, vydržte ještě kousek textu. Ne že by to bylo zajímavé, ale já si nemám kde postěžovat, tak se mi to tady docela hodí. Mám hodnou manželku. Stará se o naše dvě dospělé děti, nedospělé dvě želvy a když zbude čas, tak i o mě. Miluje potápěče a vše co s potápěním souvisí.

Pouští mě bez problémů na jakýkoli potápěčský výlet i v té nejkomplikovanější situaci. Nakonec posuďte sami… To takhle jednou jsem jí zase chtěl udělat radost a koupil větší lednici. Přesně takovou, po které toužila. Neodřenou, samoodmrazovací a o čtvrt sudu větší než naše původní lednice, která byla zastavěna z úsporných důvodů do niky ve zdi. Aby se nová krásná mohla umístit místo nevyhovující, musel jsem rozbourat půl obýváku. A přesně v tomto okamžiku totálního bytového chaosu zavolali kamarádi z Plzně, že mají pár volných míst pro víkendový pobyt na Leštince. Taková nabídka se neodmítá a přesně v takových situacích v každé rodině následuje cosi, co se těžko popravdě popisuje. U  nás doma to proběhlo asi takto: „Ženo má – já musím odjet. Je to strašně důležité. Závisí od toho bytí či nebytí celé naší rodiny.“ Dostal jsem s pochopením propustku… A nyní k postřehům:

Na Leštince nás přivítalo pošmourné počasí. Ze dne na den se to nějak zakabonilo. Velký dojem na mě udělali místní majitelé usedlostí, že opravili příjezdovou komunikaci a začali konečně důsledně oplocovat své pozemečky. Nyní každý ví kde má zaparkovat a kde se přesně může pohybovat, aby nelezl sousedům do revíru. Tak to má být!

Předseda přijel s partnerkou Simonou svým novým krásně opraveným bouraným vozem italské značky a místo potápění nám ho začal předvádět. Měl nesmírnou radost, když jsme mu pochválili sklápěcí zadní nárazník, kvůli kterému si prý celé auto vlastně koupil. Do vody pak šel se svými 2*12 dvojčaty a 30 Bary s tím, že víc jak hoďku tam rozhodně ve svém novém superpodobleku nebude. Dle Simony to musel zkrátit ale trochu víc. Po jeho signálu, že nemá vzduch, mu prý Simona ukázala, že nyní je ta pravá chvíle, aby pochopil, na co je mu jeho dlouhá hadice pro parťáka dobrá, když nemá vzduch sám pro sebe. Použila k tomu jen jeden prst a to prý stačilo, aby přinutila trimixáka k nouzovému výstupu. Na břehu pak Předseda předal Iljovi své automatiky ke kyslíkovému vyčištění, aby mu prý ten vzduch příště vydržel déle. Vzápětí se Simonou odsvištěli domů koukat se prý na televizi.

Ilja se stal zřejmě dvorním SRPŠ technickým poradcem. Kvůli němu jezdí naše parta stovky kilometrů na technické konzultace kamkoli, kde je ochoten si na nás najít chviličku svého času. Obzvláštní důvěry nabyl v momentě, kdy po svém pokusu vyřešit lepší dýchání trimixu si nechal provést liposunkci krku a s 58 stehy zhubl 28 kilo.

Luboš si přijel ověřit, zda jeho nová halogenka s obrovsky neskladným casem svítí opravdu méně než obyčejná Vega hradečského parťáka, kterou si chtěl původně pořídit. Ale zlí jazykové tvrdí, že se prý náš model hlavně přijel předvést ve svém stále ještě zánovním módním sucháči s reklamními nášivkami. Kvůli tomu přivezl celou svojí rodinu včetně Písečného kocoura. A aby čtverák všechny pobavil, nastrojil se do výstroje s rozepnutým zipem na zádech s tím, že Leštiku takhle aspoň třikrát obkrouží.

Já jsem si ověřil jen pár drobností:

-          Do suchých rukavic s čistými kroužky se opravdu lépe leze než do obalených v písku

(a dokonce do nich ani nezatéká).

-          Ani výborná viditelnost pod vodou vám výrazně nepomůže, pokud si těsně před ponorem upravíte výstroj tak, aby jste se přiblížily Dirové konfiguraci a zejména když na to prostě nemáte.

-          Lepší mrznout v suchém obleku s „ubývajícím Tinsulejtovým“ podoblekem s omezenou pohyblivostí než mrznout v polosucháči s předponorovou dodací maziva na klouby i když si neužijete ponůrek v poloze hlavou dolů.

Po nabytí těchto zkušeností jsem se rozhodl vypustit z dietních důvodů obřad s buřty, déle na Leštince neotálet a honem zpátky domů do rozbouraného hnízdečka.

Tak Zkal

Tak nazdar.

…jsem začal psát Leštinku, ale po téhle krátké informaci, kterou Zdeněk psal s rukama od sádry do pondělních  ranních hodin, mohu ty svoje kecy zase s klidem smazat. Kališnikov je jako vždy přesný a vyčerpávající. Mohu doplnit jen velmi málo.

Například ten rozepnutý zip na mých zádech!!! Říkám Písečnému kocourovi, „Teď Ti ukáži, jak se obléká zkušený potápěč!!!“ Celý ustrojený s flaškou na zádech se odebírám k lomu, načež Písečný kocour tiše poznamená, „A neměl by být ten zipeček na Tvých zádech nějak zapnutý?“

„Ježišmarjá, to zas bude keců!“ – na to jediné jsem se zmohl.

Pod vodou má dokonalá USA Dive Rite baterka 50W sice svítila podstatně méně než Milošova klasická Vega 50W, což mě pěkně zdrtilo, ale na druho stranu mě zase pobavilo, že se Miloš s konstatováním, že už je teplo nenamáhal pořádně do sucháče obléknout. Pak si pod vodou po půlhodině nějak nevšimnul, že už vjíždíme do druhého kola a když si toho všiml bylo na návrat pozdě. Druhé kolo kmital jak torpédo, jen aby už byl zpátky v teple. Když po nějaké době usoudil, že už musí být konec vynořil se. Byli jsme právě v polovině lomu. Klidně by vyměnil svou lépe svítící baterku za můj svetr :o))).

Tak šábes přátelé.

Luboš