22. října 2004
V pátek v pět hodin ráno místo budíku zazvonil zvonek vchodových dveří, zaspal jsem odjezd na W-see. Bleskově jsem snosil věci dolu kde postával Bezpečák a Čmeláček. S drobným zpožděním jsem vyrazili na Plzeň. Souboj s časem jsme tentokrát prohráli a Ivana jsme zastihli připraveného a ne v pyžamu jako už tolikrát.
Na galerii jsme přijeli přesně dle plánu v deset hodin. Cílem dnešního ponoru by VW brouk ležící na krovkách v 95m a při této příležitosti se podívat samozřejmě ještě o pět metrů níže, tam není sice nic zajímavého, ale hranice je hranice. Jako plyny jsme si připravili TMX 10/65, EAN35, kyslík a do sucháčů argon. Naše příprava finišovala, ne tak finišovali Pata s Karlem. Ti přijeli až když jsme my byli ustrojeni u vody a rozhodnuti na dnešní ponor se rozdělit. Což se později ukázalo jako velmi prozíravé. Sestup i s výměnou plynů proběhl přesně podle plánu. Kdo byl ve sto metrech ví jak reaguje manometr na každé jedno nadechnutí a jak je jedna minuta na dně vykoupena desítkami minut na dekompresi a tak jsme v osmé minutě zahájili výstup kolem výše zmíněného brouka. Marek si dlouhý výstup krátil laškováním s ventily na sucháči, aby později škemral o trochu argonu, ale to už jsme byli na kyslíku a vyháněli ošklivé a zlé bubliny z krve a po osmdesáti minutách vystrkovali hlavy z vody.
Profil ponoru Paty s Karlem nám objasnil antidirový strok Čmeláček potápějící se, se vzduchem do padesáti metrů. „Tak vám nevím co ti dva na tom technickém potápění vidí, podívám se nahoru a ve čtyřiceti se obracejí a jdou k hladině.“ Později jsme zjistili, že Karlovi nesvítilo světlo a Patovi vadilo, že mu teče do sucháče. Obou nám bylo líto a naše nabídka, že celou akci rádi zopakujeme stále platí.
