SRPŠ

Expedice ELBA 2004

7.-16. května 2004

Pátek 7.května

• Jarek jede s Martinem k Myšákovi a společně pak na sraz u autobusu v Hradci Králové. Zde Jarek zjišťuje, že autobus vyjížděl kousek od jeho bydliště v Letovicích na Moravě.
• Luboš se seržantem zabloudili v Praze i když tam Luboš bydlí šest let a Seržik celý život.
• Autobus je obsazen jen 17 jachtaři a potápěči, ale část zásob se do zavazadlového prostoru nevejde.

Sobota 8. května

• Příjezd do italské mariny v Castiglioloncello v Tokánsku je ráno v 10 hod. Podle Myšáka tu máme mít od 9.00hod připravenu loď, ale záhy zjišťujeme, že bude připravena až v 17.00hod podle smlouvy. Děkujeme Myšákovi za to že si můžeme prohlédnout město, dát si italské Capuccino, rozbalit si spacáky na molu v maríně a počkat pár hodin mezi přístavní lůzou.
• Lodě máme dvě. Menší Bavarii 44 s názem „Bellatrix“ a větší Bavárku 49 s názvem „Aldebaran“. Ti parchanti z větší lodě mají mikrovlnku, klimatizaci a vůbec nějaké moc snobské vybavení.
• Naši původní nasmlouvanou lodičku její posádka před týdnem posadila v plné rychlosti na útes, takže byla na odpis a máme teď jinou.
• Vlny jsou čtyřmetrové, vítr dělá 80km/hod. Nikdo nechce říct kapitánům, že to není úplně dobrý nápad vyplouvat dnes na noc. Naštěstí to po nějaké době pochopí sami.
• Martin Klaus bere poněkud rychleji zatáčku na naší loď a je první kdo to zalomí do Ligurského moře. Ani se u toho nestačil svléknout, čtverák jeden.
• Otvíráme wizoura (postupně několik dalších) a za doprovodu dvou kytar oznamujeme Italům, že už jsme také v EU.

Neděle 9.května

• Kapitáni vstávají dle plánu a budí posádky obou lodí poválené ve spacácích různě po lodích a dokonce na molu.
• Vyplouváme s Bellatrix první a pochvalujeme si větrné počasí a dvoumetrové vlny. Kurz vede na Corsicu přes ostrov Capraia.
• První blije Jirka Lukavec, pak Martin a jako třetí se přiznává Serža. Všichni blijí jak šakali jen Sežík si prý ublinkl jako miminko. Postupně pak zvrací celá posádka kromě Jarka.
• Větřík zesílil na 100 km/hod (s větším větrem už přístroje jachty moc nepočítají) a vlny jsou postupně čtyřmetrové!!!
• Do podpalubí se nikomu nechce. Stačí nám pár sekund dole a je problém doběhnout k zábradlí a nepozvracet jachtu. Jedinému Jarkovi vůbec nic není a tak provokuje pojídáním salámu, pitím piva a kanadské whisky. Kdo se na něj podívá jde blít.
• Jarek jde provokovat s kávou. Za chvíli je v tom vlnobití polovina kokpitu jachty totálně černá od turecké kávy, včetně GPS, přístrojů, sedadel, foťáků, obložení stěn... Jak to dokázal není jasné, ale psát co na to sám říkal když tu černotu uklízel je jen pro uši drsných mariňáků.
• Moře bylo tou dobou na stupni číslo 8 z devítibodové stupnice a vítr byl tak silný, „…že nám to zvedalo pytlíky“ jak ohodnotil situaci Jirka Franc a to už znamená skutečně hodně na jeho stupnici horolezce.
• Při refování se najednou ozvalo lupnutí, kormidlo je náhle zablokováno v poloze „doprava“ a nejde s ním pohnout!!! Vítr 110km/hod, vlny 4 m ze všech stran. Bavíme se dobře. Lítáme na moři jak zátka a čekáme která vlna nás převrátí.
• Seržant stačí zavolat vysílačkou o pomoc Petrovu druhou Bavárku, (než se dole v podpalubí poblije) a Petr jede na pomoc.
• Petr přijíždí se svou blijíci posádkou zavěšenou na všech bocích a míří přídí přesně doprostřed naší jachty. Věříme mu. V poslední chvíli Petr stačí vypnout nechtěně zapnutého autopilota a konečně uvolnit své kormidlo. S autopilotem se dá prát o řízení jen velice těžce. Jachty se míjí o pár centimetrů.
• Vzít nás do vleku si vyžádá několik Petrových profesionálních manévrů, než jsou obě jachty na rozbouřeném moři spojeny lanem. To praská při prvním záběru tažné lodě. Takže znova do akce a druhý pokus.
• Ploužíme se rychlostí sotva 2 uzly dvě lodě na laně (což je přísně zakázáno) proti větru směrem k nejbližšímu ostrovu, kterým je Capraia. To tam budeme někdy v noci a to bude průser.
• Miloš se jde vyblít a pak leze v podpalubí miniaturním otvorem ke kormidlu. Zjišťuje stav. Závadu způsobilo vadné uložení hřídele autopilota. Všechny tři řetězové převody ovládání kormidla jsou přetrženy, ale naštěstí se daří uvolnit zaseklé kormidlo.
• Odvazujeme se od tažné lodi a dva lidi se staví k páce nouzového kormidla. Rychlostí 2 uzly se probojováváme rozbouřeným mořem k maríně. Všichni jsou mokří jako myš, protože vítr a vlny ještě sílí.
• Při kotvení „Milošův styl“ na nás místní Ital něco řve a tak mu Miloš říká, ať drží hubu nebo mu dá přes držku.
• V maríně na ostrově Capraia nám nedokáže místní technický specialista pomoci a voláme servis z pobřeží. Cukají se dokonale. Máme nahodit autopilota a přijet zpátky. Kapitán Miloš říká, že tu babu rovnou zabije. Náhradní díly mají pouze v Grande Cassino, ale pánbu ví kde a co to vlastně je? Na mapě to však určitě není.
• Jarek dělá uzená krůtí stehýnka a rozlévá víno. Přečkáme tu do zítra.

Pondělí 10. května 2004

• Ráno voláme na všechny strany až se nakonec objeví místní technik s náušnicí v uchu a ujímá se opravy. Během patnácti minut je v koncích a volá si na pomoc holohlavého maníka s černými brýlemi, deseticentimetrovým zlatým křížem na krku a dvěma náušnicemi v uchu který přijel na motorové čtyřkolce. Asi větší borec.
• Plešoun leze dolů ke kormidlu a za chvíli má jasno. První borec zatím telefonuje na pevninu jak resetovat autopilota. 10 minut mu to vysvětlují. Plešoun si mezitím dole ještě jednou ujasní situaci, pak bere do ruky štípačky a než ho stačí kdokoliv zadržet je autopilot pokořen přestřihnutím všech kabelů!!! Nejdřív stříhá červený (asi je to bývalý pyrotechnik) a pak zbytek kabelů.
• Plešoun leze s úsměvem a pocitem dobře vykonané práce z podpalubí a první borec naopak dovnitř aby pomačkal ty správná tlačítka na autopilotu.
• Nerozumíme italsky, ale je nám jasné, že se ten první ptá plešouna proč ty dráty stříhal? Chvilku si něco vysvětlují a pak  plešoun rychle mizí na své čtyřkolce v horách.
• Na náhradní kormidlo jedeme zpět do maríny odkud jsme včera vyjeli a kde čekáme ten opravdový servis. Zde se ptáme lodního opraváře z maríny zda ten plešoun byl jejich nejlepší profesionál na ostrově. Temným pohledem se na nás podívá a zuřivě vrtí hlavou. „Ne, profesionál skutečně nikoliv. Člověk z ostrova!!! Ti si o sobě myslí, že dokáží opravit cokoliv. Imbečílo“
• Petr je se svou jachtou na Elbě a potápí se tam na vraku. Závidíme mu.
• My čekáme v maríně a náš technik nám o osmé večerní oznamuje, že si buď si vezmeme náhradní jachtu o metr kratší a nebo počkáme do zítra na náhradní díly. Rozhodujeme počkat do zítra a aby to rychleji ubíhalo, otevíráme proti trudomyslnosti flašku whisky při které  Luboš posádce oznamuje, že se 8.srpna žení. Miloš mu to má odsvědčit.
•  Brzy se jde spát, všichni toho mají dost. Únava je znát.

Úterý 11.května 2004

• Ráno začínáme hromadnou koupelí v přístavních sprchách, kde se všichni trumfují kdo má po nedělním boji s mořem větší modřiny a kdo jich má nejvíc. Takže nejvíc jich má Miloš, protože to je kapitán a největší boule má Jarek.
• Jirka navrhuje, že bychom mohli pořádat takovéto ekonomické zájezdy pro turisty z česka. Jen dva dny pod plachtami, ale zato prožijí bouři, vichřici, obrovské vlny, klidnou hladinu, sluníčko, déšť, budou mít spálené obličeje, podlitiny, boblijí se, poser… se, budou opravovat kormidlo, pojedou na náhradní… co víc si vlastně můžou přát?
• Jarek připravuje uzené maso a ptá se jestli má být na cibulce? Miloš říká, že může, ale že jí strouhat nebude. Martin mu oznamuje, že cibulka se nestrouhá. „Ty vole, jako moje manželka.“ na to Miloš , „Já stromky seju, ale manželka je sází.“ Cha, cha cha..
• Přichází náš opravář Leonardo nesouc naše řetězy a svařené nerezové čepy. Dáváme Leonardovi napít moravského vína.
• Leonardo půl hodiny kroutí hlavou a snaží se přijít na princip ovládacího mechanismu jachty. Koukáme na něj a pak bereme věc do svých rukou. Děláme věci přesně opačně než to vymyslel s řetězovými převody on a za půl hodiny je naše jachta ovladatelná. Leonardo říká „Good work“.
• Ještě, ale nejde autopilot. Popisovat trápení ubohého Leonarda je asi zbytečné. Po několika hodinách jeho snažení je náš autopilot funkční, ale z vedlejší jachty je rozebraný vrak. Leonardo toho má dost a mává nám na rozloučenou. Voláme na něj z legrace,“Tak čau zase zítra“
• Vyplouváme a ukecáváme kapitána abychom vyrazili na Korsiku. Směr větru nám však nepřeje a tak plachtíme na ostrov Elba. Vítr postupně utichá a moře je jak rybník. Jirka hraje a kytaru a je nám fajn.
• Pak se z vysílačky několikrát ozve „Securité, securité“ + údaje o poloze. Náš kapitán neví komu hlášení patří ani co znamená a tak nařizuje vypnout vysílačku. Ruší ho to, sakra!!!

Středa 12. května 2004

• Noční jízda proběhla dobře. Žádná z obrovských nákladních lodí a tankerů se do nás netrefila.
• Ráno nás zastihne u západního pobřeží Elby a opět začíná foukat. Bohužel i pršet. Křižuje se proti větru a za nějaký čas se podaří navázat spojení s Petrovou jachtou. Právě snídají a pak vyráží do přístavu Porto Azzurro. Děláme totéž, ale trvá nám to podstatně déle.
• Míjí nás letadlová loď.
• Porto Azzurro. Opět se naše plachty setkávají a vypráví se zážitky. Petr má jednu nádrž na vodu plnou nafty (od předchozích uživatelů). Z druhé nádrže vytéká proud vody do moře a Petr se pojímá nejisté podezření. Nakonec je zjištěno, že to je chlazení topení. Pánové si totiž v podpalubí přitápí!!!
• Z potápění má Petr také dobré zážitky. Učí nováčka a ten mu z 15-ti metrů vystřelí na hladinu. Než vystoupá Petr předepsanou rychlostí při špatné viditelnosti na hladinu, je 150m za lodí. Než se dostane proti proudu zpět je totálně na dně a říká, že mu potápění na této výpravě stačí.
• Návštěva města a nákupy proběhnou kupodivu bez incidentů. Jen kapitán Petr uklouzne z našeho můstku a spadne do moře. Vzápětí je mu podána do ruky zmrzlina. Má radost. Největší radost však má Martin Klaus, který si totéž vyzkoušel ještě před vyplutím.
• Večer se kotví v otevřené zátoce na východním pobřeží Elby, kde jsou metrové vlny. Nám to nevadí. Paříme u moravského vína, ale naše sesterská jachta to nevydrží a za soumraku a blížící se bouřce odplouvá do bezpečí Porto Azzurra. Alespoň si to myslíme.

Myšlenka dne:

• Jarek: „Námořníci nají jednu výhodu. Když vylezou po týdnu na moři na břeh a jdou svým houpavým krokem a rozkročenýma nohama, tak si ženský myslí že mají velký koule!!!“

Čtvrtek 13. května 2004

• Snídáme, Luboš zapíná mobil a vzápětí přichází SMS od spřátelené jachty. Petr píše: „Vecer jsme na melcine rozstipli kormidlo. Stojime v marine Porto Azzurro.“
• Petrova jachta ihned dostává přezdívku „Písečná lasička“.
• Štípnuté kormidlo a pojebaný kýl, hlásí Petr po našem příjezdu do maríny Porto Azzurro.
• Popis včerejší situace je jednoduchý. Kluci hledají lokalitu v závětří zátoky Gia Barbarossa, ale trefují se v noční tmě do zátoky Minera Terra Nera, která je o pár metrů vedle. Petr kontroluje hloubku 20m a ani ne za dvacet sekund jsou na nule.
• Kýl naráží do dna motor nárazem zhasíná a kapitán běží do podpalubí zkontrolovat jestli nenabírají vodu. Mezitím jachta poskakuje na mělčině a otáčí se okolo osy. Kormidlo je prasklé během několika vteřin. Krizová situace.
• Daří se dostat loď od pláže a za noční tmy odplout do maríny.
• Roman (Bill Gates) volá do maríny v Castiolloncelu a půl hodině volání delegátce Silvii hlásí: , „Silvie je smutná.“ Bodejť by nebyla, když jim jednu loď potopili, den po našem vyplutí jsme zpátky a máme utržený všechno co se dá a třetí den Češi hlásí kormidlo „na prášek!!!!“
• „To byly takový jeby, že nám to utrhlo i radarový odražeč.“ Vypráví později kapitán Petr.
• Luboš si jde na pochroumanou jachtu pro seznam potápěčských lokalit, „Dejte nám tu naši knížku. Už ji letos nebudete potřebovat.“
• „My nejen že budeme na černý listině v charterovce, ale i v pojišťovně.“ Chechtá se Miloš
• Vedlejší jachta se potápí a kluci na naši jachtě si kontrolují stav svých špeků.
• Luboš si bere neopren, zátěž, foťák a fotí pod vodou prasklé kormidlo. Později se dovídá, že za potápění v maríně je pokuta od 100 Euro a basa.
• Na oběd jdeme do pizzerie. Nic zvláštního se nestalo, jen Luboš vylil na stůl svoje pivo.
• Kluci z „Písečné lasičky“ jdou pokuta nepokuta do gumy, flašky na záda a pomocí jedné ocelové a dvou silonových ráčen stahují rozštíplé kormidlo.
• Vyplouváme současně, ale každý jiným směrem. My chystáme potápění a „Lasička“ jede k jeřábu a na velkou opravu.
• Ponor na jeskyně v 38 metrech dle webových instrukcí. Asi jsme někde jinde, ale, ale půlhodinový ponor v v max 11metrech na písku proti proudu, dá klukům tak zabrat, že na odpolední ponor na „madoně“ kašlou.
• Za zmínku stojí Seržantův zlepšovák, který nyní použil Miloš. Aby zarostlému Milošovi neteklo do masky, namazal si obličej máslem RAMA!!! Udělal to samozřejmě tajně, abychom se mu nesmáli, ale pak se prořekl, když za ním zůstávala mastná kola. Smáli jsme se mu.
• Ponor v 17m na „madoně“ směrem JJZ dle webu. Jihojihozápadně skáčeme se Seržou do vody. Ihned ztrácím DIRovou ploutev a mizím za ní v hlubině. Za soumraku je to marná práce. Padám do 38m na písek a nikde nic. Ve flašce 50 Barů a tak kašlu na ploutev a jen s tou jednou hledám sošku madony. Mám dnes extrémní smůlu. Sošku nachází jen seržant, ale ten zase nemůže bez pomoci vylézt z vody jak toho má dost.
• Kotvíme v Marina di Campo a konečně máme jeden večer klidnou vodu.

Myšlenka dne:

• Jarek: "Když kdysi piráti přepadli vesnici, tak náčelníka zabili a ženský znásilnili.“

Seržant: „ A nebo podle toho kdo byl tlustší!!!“

Pátek 14.května 2004

• Potápění na vraku 60m dlouhé lodi Elviscott u vesnice Pomonte dle webu. Prý leží vlevo od ostrůvku směrem na moře v 13metrech. Cha. Nevím z jakého důvodu se na web píšou takové blbosti. Vrak je dlouhý 45m a leží přesně opačně. VPRAVO od ostrůvku a  směrem k Elbě!!! V 11metrech je dno a v 2.5m od hladiny!!!
• Luboš skáče z jachty 150m od ostrůvku a ujímá se vedení průzkumu, protože nevíme kde se vrak nachází. Protože je zde proud a on má jen jednu ploutev, nestíhá. Sundává si tu jednu ploutev a dojde pěšky po dně až k ostrůvku u kterého leží celkem pěkný vrak obchodní lodi. Ten je ihned prolezen skrz naskrz. Krása.
• Odpoledne odjezd na Italské pobřeží. Je to noční jízda s dvoučlennými hlídkami na palubě.
• Jarek s Jirkou Francem jedou podle GPS k přístavu tak přesně, že se málem trefí do majáku, který jim stojí v cestě. Jachta je zastavena vyšší mocí pouhých 200m před tímto blikajícím monstrem!!! Hloubka je zde povážlivých 5m a to už jim kupodivu bylo podezřelé!!! Maják nezájem.
• Všichni si z nich dělají legraci, „Pošlete do mariny naši polohu – zeměpisná šířka, délka a hloubka!!!“

Sobota 15.května 2004

• Je ráno 5.00hod a kotvíme v maríně. Náhle se objeví Ital který vypadá jako Mudžahedýn a ptá se proč se mu náš kapitán neohlásil na kanálu 9? Říkáme mu, že náš kapitán je „na šrot“ a jachtu zakotvil náš pes! Chvíli kouká a pak raději mizí.
• Chceme dotankovat palivo, ale zdejší pumpa vůbec není v provozu a nejbližší je ve vedlejší vesnici. Kašleme na to. Posíláme však info na moře „Písečné lasičce“. Ta pumpu totiž také potřebuje, ale když vplouvá do ústí řeky u zmiňované vesničky, kde je metr hloubky, pojímá nejisté podezření a couvá rychle zpět. Ať si tu naftu dotankují v marině sami, šmejdi.
• V marině nastává několikahodinové handrkování kdo může za závady a kdo zaplatí škody. Končí to tak, že v zápisu není kdo za co může, ale že to posoudí nezávislý expert. Kapitánům charterovka pro jistotu zablokovala 2x100 000,-Kč, než se věc vyřeší a některá z pojišťoven škodu zaplatí.
• Není nad to za pořádně zaplachtit
•  

„Svaz rizikových jachtařů“.