SRPŠ
Krásný Dahab v listopadu 2004 aneb pořádná akce za téměř mrzké peníze.
Po předlouhém upřesňování
počtu lidí jsme konečně dopravili na CK Planetu definitivní
seznam dvaceti účastníků na zájezd do Dahabu, který je
mekkou potápění v Egyptě. Věkové rozmezí bylo zarážející:
od 350 do 29320 dnů.
Přes lehké problémy na Ruzyni, kdy jsme pracně ověřovali zaplacenou nadváhu, na kterou nebylo vydáno potvrzení ale po telefonátu to bylo OK, až po předem nezaplacenou nadváhu, která nešla ověřit a stála 2x tolik než hlášená šlo již v Egyptě vše hladce. Kolega vybral všechny pasy, aby urychlil vstupní nálepky. A hele, měl to presně v dolarech a nešlo to. Každý musel individuálně, aby proběhla hádka o vrácení drobných doláčků, eventuelně „výhodný“ kurs v librách.
Po uvítání za bezcelním pásmem od planety pár jedinců
zjistilo, že si nekoupili pivíčko. Po dvaceti minutách hádky
s egyptskou ochrankou jsem jim navrhl, ať mu dají cigaretu a
jdou si koupit pivo. Po koupi posledních kartonů piv jsme
vyrazili černou nocí do místa ubytování Hotelu Sirtaky.
Vzhledem k pozdní noci a klasické nervozitě po příjezdu mě
chtělo pár lidí po ubytování kamenovat. Ubytovali jsme se a
šli na pivo. Naštěstí přímo v našem hotelu byla největší
nonstop a nejlevnější pivnice v Dahabu. Ráno mi všichni
mimo dětí, manželek a barmana odpustili.
CK Planetu známe ještě ze staré základny v „Bamboo“. Co jsme viděli, jsme ještě neviděli. Úplně narvaná báze Polákama, kteří měli prázdniny.Po chvíli debatování to dopadlo snad až příliž příznivě. Tekkies dostanou co měli dohodnuto a ostatní (mezi nimi byli dva divemaestři) dostanou průvodce na ponory, které neznají, vše ostatní je v naší režii.
Taky bylo. Nedovede si představit tu pohodu bez striktního
omezení hloubek do 30ti metrů, plavat tělo na tělo s deseti
potápěči, kdy každého zajímá něco jiného v jiné
hloubce, žádné cinkání na láhev nebo rozčílené pohyby,
které ukazují že jste zkázou celé skupiny.
Pro formu ukazuji jeden z mála úpisů pro tekpotápění v
Dahabu. Jinak tyto údaje jsou smyšlené a každému
necertifikovanému potápěči přinesou jistou smrt.
Bez vraků to není ono, nepotěšila ani Kleopatřina jeskyně.
Proti Dahabu před dvěma lety zůstal
nezničen pouze Caňon (kdo by dokázal zničit díru v zemi
mimo komunistů a Cimermana) a bájná Blue Hole, na jejímž
sedle se ale potápky a šnorchlaři již také podepsali.
Jako dobrá zpráva (pro ekology) se jeví že na El Garden se úhoříci
přestěhovali do hloubky od sedmi metrů (Byli od patnácti).
Také bylo vyloženě potěšitelné, že díky pádu dolaru stálo
pivíčko 20Kč a porce obřích krevet 180 Kč, na což nešlo
reagovat jinak než neustálým přehršlem těchto potřeb.
Mezi nejkrásnější ponor za břehu v Dahabu i nadále platí
noční Caňon, ale nesmíte ho uspěchat jako my, kteří stále
žízniví , jsme udělali na Caňonu odpolední krásný
seznamovací ponor a noční chviličku po setmění, kdy svítili
pouze hotely v blízkosti a ne hvězdy, které dokáží udělat
romantika i z Radima, který se pak stejně procházel nocí ,
zavěšený do své bytné a brumlal, že když má deko víc jak
dvacet minut, nepřeje si laškovat ani se svoji láskou, která
už má po všem a lísá se k němu nevědoma si jeho hrůzy z její
nevědomosti.11(Ponory byly plánovány tak, že jsme se my při
deku, jeho stará při bezpečnostní zastávce potkávali).
Když jsme ve finále kvůli zrušenému Tristrgornu prosvištěli
všichni modrou díru, která je pro dobře vytrénované, zkušené
a zajištěné (nemyslím pojištěné) sportovní potapěče
hranicí a výzvou bylo nám všem jasné, že se tento zájezd
vydařil po všech stránkách a někteří jedinci se začali
zajímat o technické potápění, což vnese asi paniku:) do řad
našich instruktorů.
P.S. Svištěl s námi i kolega od jednoho z nejuznávanějších
a nejlepších potápěčských pětihvězdičkových center na
světě a líbilo se mu to.
Bezpečák16