SRPŠ

Balt 07/2007

Techničtí potápěči na vracích Baltu.

Děkujeme Leošovi za nadčasové přeposlání ústřední fotografie.

Následuje text popisu akce očima Kališnikova - textu, který si zaslouží vycházet na pokračování.

Kdysi mi jeden kolega ze SRPŠ předhodil takovou úvahu o tom, když vám někdo nabídne cokoli, nikdy nevíte dopředu jak to myslí natož jak to dopadne…

            A tak jsem s tímto vědomím přijal nabídku libereckých potápků zúčastnit se také akce Balt-Hel 07/2007. Liberečtí, zřejmě lační nových poznatků s někým jiným než s kamarády organizujícími Balt-Hel 09/2007 vsadili na experta na baltské vraky Silvu Pěkníka, kterého požádali o možnost doplnit stav na jurkově lodi Hestia s tím, že by nikoho svojí přítomností neobtěžovali a že by byli takovou samostatně fungující trimixovou jednotkou včetně plnění, dekompresního cateringu a všeho ostatního, co je v té chvíli zrovna napadlo. Silva prý souhlasil a tak udělali jak zamýšleli. Hudryho výborné cateringové služby jsou na podobných akcí standardem známým široko daleko ale preciznost zajištění materiálové základny pro dýchání, na které se podíleli zejména Ruda s Tomíkem, mě doslova ohromila. Pánové totiž nechtěli nechat nic náhodě a tak nařídili každému účastníkovi pětičlenného týmu naložit do připraveného nákladního přívěsu přistaveného v Liberci dvoje dvojčata (jedny s fajnovým trimixem, druhé s trimixem pro chudé) s minimálně dvěma stagema. S lahvemi určenými pro plnění se každému vyšplhala výstroj naložená na přívěs na 300 kg! Tento údaj prosím nenásobte pěti - mohli by vás napadat zcela zbytečné otázky… Se slovy: „Vzpomeňte na loňský rok, kdy nám polské Linde dodalo místo objednaných čtyř padesátilitrových flašek helia  na 200 barů jen dvě čtyřicetilitrové lahve naplněné na 150 barů a jak jsme pak museli šetřit s časem na Frankenovi…“ usedl Tomík za údajně naprosto v pohodě ovladatelnou jízdní soupravu a šlápnul na plyn směr Hel.

            Nerad dělám někomu reklamu, ale tady si to neodpustím. To, že se Multivan s přívěsem choval korektně, je věcí techniky. Ale to, co předváděl Tomík při couvání bylo naprosto uchvancancující. Při příjezdu na Hel nám pan domácí vytyčil poměrně VIP místo přímo pod přístřeškem u jeho penzionu. Ale jak se tam dostat, když já bych se tam popředu s osobákem nevytočil? Tomík to vzal s přívěsem na cca třetí rychlostní stupeň  zpátečky a byl tam. Tím byla laťka naší expedice nastavena.

            Pan domácí nás po zaparkování přivítal slovy: „Hoši, mám pro vás i VIP pětilůžkáč přímo v přízemí“. Tedy žádný stěhování do pater ale taky skoro žádný spaní díky zaučování Tomíka v nočním cateringu, dřevorubecké noční výpomoci brigádnických čet i rannímu taktizování s usurbováním WC.  

            O Jurkovi, Mirkovi a Hestii se v podstatě nic nového napsat nedá. Ale vlastně jo: jen trochu jiný výraz v obličeji vždy usměvavého Jurka, když jsem mu hrdě předával mnou stříhané DVD ze záběrů vraků natočených v březnu 2007 v Egyptě ze safari - severní cesta - Rudé moře. Krabičku s kolečkem uchopil do ruky jako by byla prašivá a se slovy: „Opravdu to je s vraky z Rudého moře?“ ji uklidil kamsi do kajuty. DVD pak nikomu na lodi nepůjčil natož aby jej na svém počítači pustil. A to ani při skoro hodinovém čekání na lodi na jednoho účastníka zájezdu, který si při jeho posledním ponoru vzal na dekompresi EAN50 pro zřejmě akcelerovanou dekompresi. Ale protože si údajně nechtěl zablokovat svůj vzduchový počítač na cestu domů, dělal si deko podle něho. Zlatý Ratio deco! …No Jurka si zřejmě příště (možná už v září) přezkouším, zda shlédl z DVD aspoň menu J

            Na lodi panovala přátelská atmosfera. Respekt zřejmě navodila možná i záměrně nabídnutá účast špičce v advokacii panu doktorovi Onheiserovi. Honza se svého úkolu ujal zodpovědně oděn v rescue obleku s dýmkou v ústech. Jeho parťák Mário - člen DIR-CZ se stejnojmenným nepřehlédnutelným nápisem na zádech dojem jenom umocňoval. Silvova partička obsahovala i bývalé pracovní potápěče, kteří pracovali dříve i v Gdaňsku. Když jsme z důvodu špatného počasí pro potápění vyrazili trajektem na výlet do Gdaňska, cestu nám krátili peprnými příběhy. Jejich průvodcovské služby po museu historického potápění a po starobylé části Gdaňska byly k nezaplacení. Jen ten jejich tip vylézt na krásnou vyhlídku údajně po cca stopadesáti schodech jim neodpustím. Stopadesát schodů tam bylo, ale jen v točitých věžích. Nahoru i dolu. Ale na vyhlídku jich bylo celkem 408!

            Viditelnost pod vodou byla na každém vraku naprosto odlišná. Podepsal se na ní velký vítr a tudíž vlny a proudění. Trimix neubýval. Nebylo kam s ním chodit. Jeden hlubší ponor jsme s ním sice udělali ale díky špatné viditelnosti to bylo spíše o přežití než o užití.. Zvažovali jsme si otevřít obchod s balonky plněné heliem ale balonky nebyly nikde k dostání. Frankena ani jeho bráchu jsme tentokrát neviděli - snad přístě. Poslední den na lodi už bylo krásně jak mělo být celý týden. Ale vlny na otevřeném moři ještě dobíhaly. Voda se bude ještě pár dní čistit pro další potápky. Tak aspoň pár fotek ze zátoky, aby bylo co dát na web…

            Závěrem bych chtěl vyzdvihnout některá pozitiva, která dosud nebyla zmíněna: Hudry s Klusoňem si výhodně koupili žluté ploutve pro technické potápění, po kterých toužili a pátrali již několik desítek let. A Silva si odvezl ve svém zápisníčku technických pojmů novou položku „zčubit“, jejíž význam několikrát po sobě konzultoval se zasvěcenými.

PS: Stále se těším na dodání sestříhaných dosud nepresentovaných Leošových podvodních záběrů, i když se tak trochu bojím jeho inzerované poznámky, že tam budou krásně vidět i ty naše supertrimy.

Tak to tedy Zkal

Četba na pokračování – kompletní verze.
Další fotky budou na web doplněny, až se milí slibotechní fotografové uráčí nějaké přeposlat.

Napsal Kališnikov – člen segmentu SRPŠ s historickou výbavou = otevřeným okruhem.

Ještě jednou upřímně děkuji Silvovi za kvalitní organizaci a vstřicnost.

Děkujeme předem za připadný komentář na srps@email.cz, nebo mailových adresách - viz."O nás"